ECLI:CZ:US:2019:3.US.3132.19.1
sp. zn. III. ÚS 3132/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. T., zastoupené JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Ke Stírce 490/57, Praha 8 - Kobylisy, proti platebnímu rozkazu Okresního soudu Plzeň - město ze dne 4. února 2009 č. j. 28 EC 7/2009-13, o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Okresního soudu Plzeň - město, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti DRY CLEANER LINE s. r. o., sídlem V Holešovičkách 1579/24, Praha 8 - Libeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Vykonatelnost platebního rozkazu Okresního soudu Plzeň - město ze dne 4. února 2009 č. j. 28 EC 7/2009-13 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 odst. 2 Ústavy a dále čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud Plzeň - město (dále jen "okresní soud") vydal dne 4. 2. 2009 pod č. j. 28 EC 7/2009-13 elektronický platební rozkaz, kterým uložil stěžovatelce jako žalované, aby do 15 dnů ode dne jeho doručení zaplatila vedlejší účastnici jako žalobkyni pohledávku ve výši 1 006 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 8 154 Kč.
3. Z ústavní stížnosti vyplývá, že dotčená pohledávka vznikla v roce 2008, kdy stěžovatelka cestovala prostředkem městské hromadné dopravy v Plzni a na výzvu kontrolního orgánu se nevykázala platným jízdním dokladem.
4. Stěžovatelka, které v době řízení před okresním soudem bylo deset let, byla v řízení zastoupena svou matkou jako zákonnou zástupkyní. Stěžovatelka nicméně uvádí, že v dané době zřejmě nebyla v péči matky; matka zejména z důvodu své drogové závislosti dlouhodobě zanedbávala péči o stěžovatelku.
5. Aktuálně vůči stěžovatelce probíhá exekuce na vymožení pohledávek přiznaných napadeným rozhodnutím okresního soudu a nákladů exekuce, a to formou srážek z rodičovského příspěvku.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v řízení před okresním soudem nebyla řádně zastoupena. S ohledem na svůj věk neměla plnou procení způsobilost, ovšem řádný výkon jejích práv nemohla zajistit a nezajistila ani její matka. Stěžovatelka sama nebyla o řízení nijak informována a nebyl zjišťován její názor na věc. Matka stěžovatelku zastupovala pouze formálně, fakticky se soudem nijak nekomunikovala ani si řádně nepřebírala zaslané písemnosti, v důsledku čehož jednala v rozporu se zájmy stěžovatelky, což ovšem stěžovatelka nemohla nijak ovlivnit nebo se proti tomu bránit. Navíc mezi stěžovatelkou a její matkou existoval střet zájmů, neboť matka stěžovatelce neposkytovala finanční prostředky na jízdné, a tak nepředcházela vzniku dluhů stěžovatelky. Šlo tak v podstatě o srovnatelnou situaci, jako kdyby stěžovatelka nebyla vůbec zastoupena. V daném případě tak podle stěžovatelky byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 1, popř. odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
7. Stěžovatelka poukazuje na to, že již s ohledem na skutečnost, že řízení bylo vedeno s nezletilou velmi nízkého věku, měl okresní soud posoudit, zda jsou práva a zájmy nezletilé stěžovatelky skutečně chráněny prostřednictvím její zákonné zástupkyně a zda se jednání či nečinnost její zákonné zástupkyně s těmito zájmy nedostává do konfliktu.
8. Stěžovatelka dovozuje, že za této situace nemělo být v řízení pokračováno bez toho, aby byla stěžovatelka řádně zastoupena opatrovníkem, k jehož ustanovení (nejlépe z řad advokátů) mělo dojít podle §29 odst. 1 o. s. ř. Neustanovení opatrovníka mělo za následek, že stěžovatelce bylo znemožněno v řízení před obecným soudem jakkoliv jednat, což je vada řízení, kterou by stěžovatelka standardně mohla namítnout v žalobě pro zmatečnost. Lhůta k podání žaloby pro zmatečnost však stěžovatelce uplynula dříve, než se o napadeném rozsudku dozvěděla, resp. mohla dozvědět.
9. Stěžovatelka brojí také proti neúměrně vysoké výši náhrady nákladů řízení.
10. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
11. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem. V souladu s §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
12. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu ve věci splněny. Odklad vykonatelnosti je sice institutem mimořádným, nicméně s ohledem na majetkové poměry stěžovatelky a vedlejší účastnice jako obchodní společnosti by výkon napadeného rozhodnutí znamenal pro stěžovatelku zcela zjevně nepoměrně větší újmu, než jaká by odložením vykonatelnosti mohla vzniknout vedlejší účastnici. Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
13. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu