ECLI:CZ:US:2019:3.US.3139.18.1
sp. zn. III. ÚS 3139/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Pendeen Management s. r. o., sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Martinem Dolejšem, advokátem, sídlem Plantáž 2526, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, proti II. výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018 č. j. 101 VSPH 697/2017-296 a II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017 č. j. 93 ICm 2706/2012-249, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Daniely Urbanové, sídlem Opletalova 919/5, Praha 1 - Nové Město, insolvenční správkyně dlužníka PIALIO, s. r. o., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených základních práv, a to práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na rovné postavení účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a k ní přiložených napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se v incidenčním sporu domáhala určení pravosti pohledávky za insolvenční dlužnicí obchodní společností PIALIO, s. r. o., sídlem Hlubinská 1378/36, Ostrava, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. MSPH 93 INS 24377/2011. Městský soud rozsudkem ze dne 20. 10. 2015 č. j. 93 ICm 2706/2012-119, rozhodl, že uplatňovaná pohledávka ve výši 4 202 079 Kč z titulu smlouvy o půjčce je co do pravosti a v celé výši po právu platná a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Vrchním soudem v Praze (dále jen "vrchní soud") bylo toto rozhodnutí v celém rozsahu zrušeno a vráceno městskému soudu k novému řízení.
3. Městský soud po opětovném projednání věci rozsudkem ze dne 22. 6. 2017 č. j. 93 ICm 2706/2012-249 určil pravost pohledávky ve výši 4 202 079 Kč za dlužnicí a ústavní stížností napadeným II. výrokem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání obou účastníků původního řízení ve věci rozhodoval vrchní soud, který rozsudek městského soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka svou ústavní stížností brojí právě proti posouzení nároku na náhradu nákladů řízení jak městským, tak i vrchním soudem. Ústavní stížnost tak směřuje výlučně proti výrokům o nákladech řízení, při rozhodování o kterých měla být porušena základní práva stěžovatelky.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Porušení svých základních práv stěžovatelka shledává ve svévoli rozhodujících soudů, když ty podle jejího tvrzení nekonformním výkladem §202 odst. 2 insolvenčního zákona dospěly k závěru, že na daný případ je nutné použít §202 odst. 1 insolvenčního zákona a stěžovatelce nepřiznaly náhradu nákladů řízení ze strany vedlejší účastnice.
5. Ústavní stížností napadená rozhodnutí považuje stěžovatelka za extrémně rozporná s principy spravedlnosti a zásadně zasahující do jejího vlastnického práva, přičemž poukazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu. Stěžovatelka dále popisuje posloupnost rozhodování obecných soudů, poukazuje na některé z jejich závěrů plynoucích z odůvodnění rozhodnutí a uvádí své námitky uplatňované vůči postupu vedlejší účastnice v incidenčním sporu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout jen tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva či svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí a neshledal stěžovatelkou tvrzenou újmu na jejích základních právech. Stěžovatelka se v obdobných věcech domáhala ochrany svých práv i v jiných řízeních u Ústavního soudu, která po spojení věcí byla rozhodnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2449/18 (veřejně dostupným na http://nalus.usoud.cz) tak, že tyto ústavní stížnosti byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Odůvodnění uvedeného rozhodnutí je plně uplatnitelné i na rozhodnutí v nyní posuzované věci.
10. Polemika stěžovatelky týkající se především meritorní stránky souzené věci a způsobu výkladu a použití běžného zákona existenci ústavněprávních vad napadených rozhodnutí nezpůsobuje. Ústavní soud opět zdůrazňuje, že není povolán k výkladu a použití jiných než ústavních předpisů, jež při řešení konkrétních případů náleží obecným soudům. V posuzovaném případě Ústavní soud též neshledal důvod, proč by měla být věc posouzena odlišně od jiných věcí stěžovatelky rozhodnutých usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2449/18.
11. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
Josef Fiala, v.r.
předseda senátu