ECLI:CZ:US:2019:3.US.3250.18.1
sp. zn. III. ÚS 3250/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Jiřího Zemánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti H. T., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou, sídlem Pardubice - Semtín, budova P9 č. p. 81, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. června 2018 č. j. 23 Co 64/2018-898 a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. prosince 2017 č. j. 9 P 56/2012-861, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a nezletilých L. K., A. K., H. K., zastoupených opatrovníkem městem Vysoké Mýto, sídlem B. Smetany 92, Vysoké Mýto, J. K., J. R. a L. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Okresní soud v Chrudimi (dále jen "okresní soud") rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že I. se zrušuje společná pěstounská péče pěstounů J. R. a L. R. k nezletilým L., A. a H. K., II. se nařizuje ústavní výchova nezletilého L., s tím, že se umísťuje do v rozsudku specifikovaného dětského domova, III. se nezletilé A. a H. K. svěřují do výlučné pěstounské péče L. R., IV. se zamítá návrh matky (stěžovatelky) na svěření nezletilých A. a H. K. do její péče, V. se zamítá návrh otce J. K. na svěření nezletilého L. do jeho péče, VI. se zamítá návrh matky (stěžovatelky) na rozšíření styku s nezletilou A. a nezletilou H. a VII. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že odvolací řízení ve vztahu ke shora uvedeným výrokům 2 - 5 zastavil a co do shora uvedených výroků 6 a 7 rozsudek okresního soudu potvrdil. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za odvolací řízení.
II. Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka je matkou nezletilých vedlejších účastníků L., A. a H. K. V celém rozsahu napadá shora uvedená rozhodnutí okresního i krajského soudu s tvrzením, že uvedená rozhodnutí porušují její právo zakotvené v čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že "soudy při rozhodování nerespektovaly právo rodičů, kteří nikdy neměli a nemají omezenu rodičovskou odpovědnost s výjimkou práv a povinností, které stanoví zákon pěstounce, se s dětmi alespoň osobně a pravidelně stýkat, mít právo na informace o dětech".
4. Stěžovatelka rekapituluje průběh řízení a závěry okresního soudu, jakož i závěry předchozího soudního rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z roku 2010, kterým byly nezletilé děti stěžovatelky a vedlejšího účastníka J. K. svěřeny do společné pěstounské péče manželů R. Stěžovatelka rozporuje jednotlivé argumenty a závěry soudů, jakož i důvody někdejšího svěření nezletilých dětí do pěstounské péče, rozporuje tvrzení pracovnic OSPOD a některé závěry znaleckých posudků nepovažuje za objektivní.
5. Stěžovatelka zdůrazňuje, že ze znaleckého posudku znalce PhDr. Noska vyplývá, že jsou kontakty dětí s matkou žádoucí a že by se měly postupně rozšiřovat. Stěžovatelka je přesvědčena, že děti jsou ze strany pěstounů a pracovnice Poradny pro rodinu Pardubického kraje ovlivňovány proti rodičům.
6. Za zásah do svých práv považuje stěžovatelka kromě svěření děti do pěstounské péče v roce 2010 též průběh asistovaného styku se svými dětmi, neboť jsou při něm přítomna pěstounka, pracovnice OSPOD a pracovnice Poradny pro rodinu Pardubického kraje a kontakty probíhají v dlouhých časových intervalech.
7. Stěžovatelka dále připomíná, že soudy měly přihlédnout k přání dětí, zjistit jejich názor na to, kde chtějí vyrůstat, resp. zda a jak často se s rodiči chtějí vídat. Stěžovatelka tvrdí, že názory dětí nikdo nezkoumal, přičemž závěry psycholožky a psychiatričky nepovažuje za nestranné, neboť u vyšetření dětí byla přítomna pěstounka.
8. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími není respektováno "právo rodičů se s dětmi pravidelně stýkat na delší dobu než jednu hodinu (měsíčně - pozn. ÚS) za přítomnosti třetích osob, právo na informace o dětech, právo na to, aby bylo dětem vysvětleno, proč zatím jsou u pěstounky a nežijí s rodiči nebo alespoň s jedním z rodičů".
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
10. Jakkoli stěžovatelka napadá obě shora vymezená rozhodnutí v plném rozsahu, podala odvolání ke krajskému soudu pouze proti shora rekapitulovanému výroku VI. rozhodnutí okresního soudu. Ústavní stížnost je tak přípustná pouze proti zamítnutí návrhu stěžovatelky na rozšíření styku s nezletilou A. a nezletilou H. , neboť pouze vůči této části napadeného rozhodnutí okresního soudu stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Proti ostatním výrokům napadeného rozhodnutí okresního soudu je ústavní stížnost dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve zbylé části zjevně neopodstatněná.
12. S ohledem na omezení přípustnosti ústavní stížností pouze na výrok týkající se zamítnutí návrhu stěžovatelky na rozšíření styku s nezletilými dcerami se Ústavní soud zabýval pouze tou částí argumentace stěžovatelky, resp. argumentace soudů, která se k napadenému výroku vztahuje.
13. Soudy správně vyšly z čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, z níž plyne právo dítěte odděleného od jednoho nebo od obou rodičů udržovat pravidelně osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Právo na styk rodiče s dítětem je garantován též právem na rodinný život dle čl. 10 odst. 2 Listiny, resp. v čl. 32 odst. 4 Listiny. Opět však platí, že jakékoli omezení styku rodiče s dítětem, resp. stanovení rozsahu a četnosti styku rodiče s dítětem při svěření dětí do pěstounské péče, musí být posuzováno optikou nejlepšího zájmu dítěte.
14. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde tak vždy primárně o posouzení konkrétních skutkových okolností případu. Jak uvedl Ústavní soud např. v nálezu nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617) "rozhodování v citlivých rodinně právních věcech musí být doménou zejména obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko jednoduše řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně bude účastníky považováno za spravedlivé. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem může být pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla obecným soudem eventuálně upřena".
15. Ústavní soud neshledal, že by v rámci dokazování došlo k jakémukoli pochybení. Skutkový stav byl zjištěn poměrně podrobně, soudy si opatřily dostatek důkazů a zdůvodnily, proč se rozšíření styku zatím nejeví jako souladné s nejlepším zájmem nezletilých dcer stěžovatelky.
16. Ze zprávy opatrovníka mj. vyplynulo, že nezletilé děti měly dlouhodobé problémy s kontakty se svou biologickou rodinou, špatně je snášely a neměly o ně zájem, především ve vztahu k biologické matce (stěžovatelce). Psycholog i psychiatr se po provedených vyšetřeních vyjádřili tak, že kontakty s rodiči nedoporučovali.
17. Soudy dále vyšly z posudku i výslechu znalce z oboru zdravotnictví se specializací dětské psychologie, z něhož vyplývalo, že nelze dovodit, že by děti vyžadovaly kontakt s matkou a že by jim matka chyběla, je ale vhodné, aby se s ní občas setkávaly. Kontakt by měl probíhat způsobem, který děti netraumatizuje a optimálním řešením je pravidelný rytmický a jednoznačný styk v intervalu jednoho měsíce.
18. Soudy dále vyšly ze zprávy opatrovníka týkající se dosavadního průběhu styku, z níž mj. plyne, že nezletilé vyžadují stálou přítomnost pěstounky v místnosti, kde styk probíhá. Dle opatrovníka nebyl zaznamenán posun ve vztazích mezi matkou a dcerami. Soud dále zohlednil zprávy zaměstnankyně Poradny pro rodinu Pardubického kraje, která je styku též přítomna.
19. Soudy dále vzaly v potaz důvody svěření nezletilých do pěstounské péče, psychický a mentální stav nezletilých, potřebu stabilního prostředí a pocitu jistoty spojený s pěstounskou rodinou, rizika spojená s pocitem ohrožení při ztrátě stabilního prostředí a řadu dalších faktorů. Opatrovník navrhoval zachovat dosavadní úpravu styku nezletilých dcer s rodiči, totéž navrhovali pěstouni nezletilých.
20. Argumentu stěžovatelky o potřebě postupného rozšiřování styku s dětmi lze jistě v obecné rovině přisvědčit, ovšem nastavení konkrétních parametrů styku dítěte s rodičem při zohlednění nejlepšího zájmu dítěte musí zvolit primárně obecné soudy. Ústavní soud může v rámci ochrany ústavních práv jednotlivých účastníků řízení korigovat pouze excesy při aplikaci či interpretaci podústavního práva, zejm. při výkladu pojmu nejlepší zájem dítěte. Krajský soud ostatně uvedl, že do budoucna nelze rozšíření styku zcela vyloučit, ovšem dodal, že je třeba, aby rodiče, zejména pak matka, využili odbornou metodickou pomoc k navázání dobrých vztahů s nezletilými dcerami. Krajský soud připomněl, že stěžovatelka spolu s otcem dětí odmítá předložit soudu zprávu o spolupráci s psychologem Poradny pro rodinu Pardubického kraje PhDr. Samuelem Jindrou s odůvodněním, že by je tato zpráva mohla poškodit. Uvedenou neochotu stěžovatelky ověřil Ústavní soud též z vyžádaného soudního spisu (protokol z jednání před krajským soudem - č. l. 892 - 893).
21. Ústavní soud v tomto kontextu nepovažuje za problematický závěr krajského soudu, že postoj rodičů nezakládá reálný důvod domáhat se širšího styku s nezletilými dcerami, ale spíše ukazuje na to, že k rozšíření styku zatím přistoupit nelze. Pokud soud dospěl k závěru, že náhled rodičů na potřeby nezletilých není odpovídající a není tudíž v nejlepším zájmu dětí zatím styk rozšiřovat, opět nelze uvedené úvahy považovat podle Ústavního soudu za excesivní či neodůvodněné.
22. Krajský soud též zdůvodnil, proč zatím není možné realizovat např. celodenní či ještě delší styk dcer s matkou bez přítomnosti třetích osob. Z rozhodnutí soudu plyne, že při omezených stycích s rodiči, zejména pak s matkou, se děti neustále ujišťují o přítomnosti pěstounky, vyžadují její fyzický kontakt a za takové situace si nelze představit, že by styk nezletilých s matkou probíhal celý den, zvlášť při poznatku opatrovníka, že při stycích je fyzický kontakt rodičů nezletilým dcerám nepříjemný. Uvedené závěry opět nelze považovat za jakkoli problematické a tudíž v důsledku protiústavně zasahující do práva na rodinný život stěžovatelky.
23. Lze přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že důležitým argumentem pro rozhodnutí soudu ve věci péče o nezletilé je samotný názor dítěte, odvolací soud však vysvětlil, proč k výslechu nezletilých výjimečně nepřistoupil (mentální úroveň nezletilých a jejich poměry - nezletilá A. prošla obdobím závažné psychické deprivace, byla výchovně zanedbaná, schopnosti nezletilé H. jsou na rozhraní lehké a střední mentální retardace, dominuje u ní porucha koncentrace, zvýšená úzkost, neklid, sklon ke snadnému přebírání různých tvrzení). Dle krajského soudu bylo nebezpečné, aby pohovor před soudem nezletilé dcery stěžovatelky vnímaly jako ohrožení vztahu k pěstounce, přičemž uvedený pocit by byl pro ně traumatizující a mohl vyvolat obavu, že budou násilně vráceny do prostředí matky. Krajský soud tudíž dospěl k závěru, že by nezletilé trpěly při vzniku obavy, že se před soudem jedná o jejich vztahu k pěstounce a matce. Krajský soud tak uzavřel, že není v nejlepším zájmu nezletilých je "vtahovat" do soudního procesu v situaci, kdy je skutkový stav týkající se styku matky s nezletilými dostatečně zmapován. Na uvedeném závěru neshledává Ústavní soud pochybení a úvahy o nejlepším zájmu dětí nejsou v tomto kontextu opět jakkoli excesivní.
24. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí i obsahu vyžádaného spisu nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by výrokem VI. napadeného rozsudku okresního soudu, resp. napadeným rozsudkem krajského soudu došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv.
25. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve zbytku jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu