ECLI:CZ:US:2019:3.US.3261.19.1
sp. zn. III. ÚS 3261/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, sídlem Laubova 1729/8, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2019 č. j. 69 Co 199/2019-1057, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) nezletilého V. N., a 2) Š. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 8. 2014 č. j. 0 P 282/2014-86 byl vedlejší účastník 1) po smrti svých rodičů svěřen do péče vedlejšího účastníka 2), přičemž byl rovněž upraven styk s prarodiči. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 14. 3. 2018 č. j. 0 P 282/2014-767 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 29. 8. 2018 č. j. 69 Co 241/2018-848 byl vedlejší účastník 2) jmenován poručníkem vedlejšího účastníka 1). Usnesením obvodního soudu ze dne 3. 6. 2019 č. j. 0 P 282/2014-969 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 9. 7. 2019 č. j. 69 Co 186/2019-1007 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo rozhodnuto o styku prarodičů (rodičů zemřelé matky) s vedlejším účastníkem 1) v období hlavních školních prázdnin v roce 2019, a to tak, že jsou k němu oprávněni v období od 22. 7. 2019 do 1. 8. 2019 a od 26. 8. 2019 do 31. 8. 2019. Stěžovatel jako prarodič (otec otce) vedlejšího účastníka 1) navrhl u obvodního soudu nařízení předběžného opatření, jímž by byl upraven styk rovněž o hlavních prázdninách roku 2019, konkrétně v období od 5. 8. 2019 do 18. 8. 2019. K tomu dodal, že je mezi nimi vytvořen úzký citový vztah a je v zájmu vedlejšího účastníka 1), aby část času strávili spolu, a rovněž zdůraznil, že navržené období nekoliduje s obdobím vymezeným pro styk s druhými prarodiči a nejsou v něm navrženy žádné jiné aktivity.
3. Výrokem I. usnesení obvodního soudu ze dne 1. 8. 2019 č. j. 0 P 282/2014-1039 bylo nařízeno předběžné opatření tak, že stěžovatel je oprávněn ke styku s vedlejším účastníkem 1) v období hlavních školních prázdnin roku 2019, konkrétně v období od 9. 8. 2019 do 16. 8. 2019. Stěžovateli bylo II. výrokem uloženo převzít a po skončení styku odevzdat vedlejšího účastníka 1) v místě bydliště a III. výrokem bylo vedlejšímu účastníkovi 2) uloženo vedlejšího účastníka 1) stěžovateli předat a po skončení styku jej od stěžovatele převzít. Obvodní soud v odůvodnění připomenul, že vztahy v rodině vedlejšího účastníka 1) nejsou standardní, nedochází ke smírnému urovnání vztahů ani faktickým dohodám a o jeho záležitostech musí být často rozhodováno autoritativně soudem. Nastavené období styku považoval za odpovídající všem zjištěním, přičemž se zaměřil na pobyt u prarodičů, stěžovatele i v dětském táboře.
4. Proti usnesení obvodního soudu podal vedlejší účastník 2) odvolání. V něm uvedl, že skutečným důvodem návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření bylo prodloužit prázdninový styk vedlejšího účastníka 1) s prarodiči (rodiči matky), kteří neuspěli s původním návrhem na nařízení předběžného opatření upravujícího styk v době hlavních školních prázdnin. Poukázal rovněž na skutečnost, že se od roku 2014 snaží se stěžovatelem komunikovat, zejména jde-li o styk, avšak stěžovatel nemá o kontakt zájem a upřednostňuje návštěvy v době pobytu vedlejšího účastníka 1) u druhých prarodičů. Dne 21. 5. 2019 se vedlejší účastník 2) pokusil kontaktovat všechny prarodiče ohledně rozdělení styku v době prázdnin, na tuto snahu však nikdo nereagoval a naopak došlo k podání návrhů na nařízení předběžného opatření.
5. Usnesením městského soudu ze dne 8. 8. 2019 č. j. 69 Co 199/2019-1057 bylo usnesení obvodního soudu změněno tak, že návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření se zamítá. Městský soud v odůvodnění poukázal na §74 a násl. a §102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle nichž musí být osvědčen nárok navrhujícího účastníka, jehož zajištění předběžnou úpravou si okolnosti vyžadují, a prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů. Z odůvodnění dále vyplývá obecný závěr, že je v zájmu nezletilého dítěte stýkat se se svými prarodiči, resp. že je v zájmu nezletilého dítěte mít i o prázdninách stabilní rodinné prostředí a zázemí budované u pečující osoby i časový prostor pro pobyt u blízkých příbuzných. V nyní posuzované věci městský soud zjistil, že původní návrh vedlejšího účastníka 2) počítal se stykem se stěžovatelem v období od 12. 8. 2019 do 18. 8. 2019, byť na něj stěžovatel nijak nereagoval. Lze proto vyslovit, že takto formulovaný návrh zohledňoval i zájmy stěžovatele. Městský soud současně doplnil, že není v zájmu nezletilého dítěte, aby styk o prázdninách byl upravován nárazově a pod tlakem, a to i s ohledem na již vytvořený prázdninový program.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci průběhu řízení před obecnými soudy, a to i co se týče úpravy styku s druhými prarodiči, uvádí, že po odkazu městského soudu v původně nařízeném předběžném opatření o styku s druhými prarodiči na navržený program hlavních školních prázdnin se obrátil na vedlejšího účastníka 2), nicméně ten změnil názor a sdělil, že s žádným stykem v období hlavních školních prázdnin již nepočítá. Stěžovatel se proto domnívá, že vedlejší účastník 2) svůj vlastní návrh ani stanovisko formulované městským soudem nerespektoval, a proto mu nezbylo než se obrátit na obvodní soud s vlastním návrhem na nařízení předběžného opatření. Stejně jako druzí prarodiče i stěžovatel počítal s tím, že obecné soudy potvrdí styk podle návrhu rozdělení provedeného vedlejším účastníkem 2), nicméně v nyní posuzované věci se tak nestalo a městský soud jeho návrh zamítl. K tomu stěžovatel doplňuje, že městský soud mu odepřel právo se k věci vyjádřit. Odvolání vedlejšího účastníka 2) mu bylo doručeno dne 7. 8. 2019, přičemž následující den požádal o poskytnutí lhůty pěti pracovních dnů k vyjádření. Již 9. 8. 2019 však bylo jeho právnímu zástupci doručeno usnesení městského soudu o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření. Stěžovatel dále upozorňuje na skutečnost, že soudní spis byl městskému soudu předložen dne 8. 8. 2019 v 7.40 hod. a rozhodnutí bylo ještě tentýž den v 18.30 hod. odesláno účastníkům řízení. Tento postup považuje za neobvykle rychlý, neodpovídající rychlosti rozhodování městského soudu v řízení o předchozím předběžném opatření. Rozhodnutí městského soudu rovněž označil jako překvapivé. Stěžovatel v závěru ústavní stížnosti rozhodnutí městského soudu vytýká rozpor mezi rozhodnutím o předběžném opatření ve věci styku s druhými prarodiči, kdy bylo výslovně počítáno i se stykem s ním, zatímco v nyní posuzované věci městský soud vyslovil, že právo na styk nemá. Napadené usnesení městského soudu proto považuje za nikoliv řádně odůvodněné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadeným usnesením dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. To platí rovněž pro předběžná opatření, která sice nepředstavují rozhodnutí ve věci samé, nicméně je lze považovat za součást rozhodovacího procesu. Žádný z uvedených závěrů však nelze v nyní posuzované věci učinit.
10. Podle §74 odst. 1 a §102 odst. 1 o. s. ř. platí, že předběžné opatření, a to i v probíhajícím řízení, lze nařídit tehdy, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že posouzení potřebnosti zatímní úpravy poměrů mezi účastníky i konkrétní způsob této úpravy jsou předmětem běžného zákona, jehož výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud do řešení těchto otázek v zásadě neingeruje, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající porušení práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by zcela vybočovaly z metod právního výkladu, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.
11. V nyní posuzované věci je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení městského soudu, jímž byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření. Ústavnímu soudu však zásadně nepřísluší hodnotit, zda věcně byly nebo nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření. Ústavní soud sice již dříve vyslovil, že i rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou, obecně vyjádřeno, způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. III. ÚS 2932/16 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], nicméně stěžovatel nyní podanou ústavní stížností napadá rozhodnutí nikoliv o nařízení předběžného opatření, nýbrž o zamítnutí návrhu na jeho vydání. Stranou pozornosti rovněž nesmí zůstat skutečnost, že stěžovatel napadá usnesení, jímž byl zamítnut návrh na úpravu styku v době hlavních školních prázdnin roku 2019. Je proto zřejmé, že případným vyhověním ústavní stížnosti by se stěžovateli nedostalo příznivějšího postavení. Ústavní soud stěžovateli rovněž připomíná, že mu nic nebrání v podání návrhu na úpravu styku do budoucna či dokonce v dohodě s vedlejším účastníkem 2), neboť již z odůvodnění usnesení obvodního soudu i městského soudu je zřejmé, že vedlejší účastník 2) se stykem se všemi prarodiči počítá a v této věci se je i opakovaně snaží kontaktovat.
12. Na základě výše uvedeného Ústavní soud uzavírá, že postupem městského soudu nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu