ECLI:CZ:US:2019:3.US.3270.19.1
sp. zn. III. ÚS 3270/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené opatrovníkem J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 29. dubna 2019 č. j. 29 UL 3/2019-604, spojený s návrhem, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Liberci ve věci sp. zn. 19 C 295/2014 neprodleně jednat a rozhodnout, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 8. 10. 2019 doručenou Ústavnímu soudu téhož dne domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že postupem obecných soudů ve věci její žaloby na náhradu škody na zdraví a na náhradu za ztížení společenského uplatnění vedené u Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 19 C 295/2014 je porušováno její ústavně zaručené právo na rozhodnutí soudu v přiměřené lhůtě podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka současně navrhuje, aby bylo okresnímu soudu uloženo, aby ve věci sp. zn. 19 C 295/2014 neprodleně jednal a rozhodl.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 29. 4. 2019 č. j. 29 UL 3/2019-604 zamítl návrh stěžovatelky na určení lhůty podaný podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že návrh na určení lhůty podle §174a zákona o soudech a soudcích nepředstavuje efektivní prostředek nápravy a proto po Ústavním soudu požaduje, aby uložil okresnímu soudu ve věci sp. zn. 19 C 295/2014 neprodleně jednat a rozhodnout. Dále apeluje na Ústavní soud, aby neodmítl její ústavní stížnost pro neodstranění vad, jak tomu bylo ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2969/19, která se týkala téhož rozhodnutí. Stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta Mgr. Davida Bezucha, sídlem Kostelní 10/5, Liberec, k poskytnutí právní služby ve věci ústavní stížnosti proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu.
4. Před posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je zčásti opožděná a zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Stěžovatelka brojí v prvé řadě proti usnesení krajského soudu o zamítnutí jejího návrhu na určení lhůty. Ústavní soud dotazem u okresního soudu ověřil, že toto rozhodnutí bylo doručeno krajským soudem do datové schránky v té době soudem ustanoveného advokáta Mgr. Davida Bezucha dne 3. 5. 2019. Podle §174a odst. 9 zákona o soudech a soudcích nejsou proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty přípustné opravné prostředky, proto bylo toto rozhodnutí posledním procesním prostředkem ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tak byla středa 3. 7. 2019. Pokud však stěžovatelka podala ústavní stížnost až dne 8. 10. 2019, je zcela zjevné, že tak učinila po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Ústavní soud konstatuje, že uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit či prominout.
7. Část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud uložil okresnímu soudu, aby ve věci vedené u něj pod sp. zn. 19 C 295/2014 neprodleně jednal a rozhodl, je nutné považovat za návrh, k jehož projednání a rozhodnutí není Ústavní soud příslušný.
8. Pravomoc a příslušnost Ústavního soudu vymezuje čl. 87 odst. 1 Ústavy České republiky. Rozhodovací pravomoc Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti stanoví §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Z uvedeného vyplývá, že nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu, aby přikázal jinému soudu, jak a o čem má rozhodovat. Jak ostatně Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, s jeho rolí se neslučuje, aby ve vztahu k běžným soudům vystupoval v postavení hierarchicky nadřízené, "superrevizní" nebo kontrolní instance. V této části tedy byla ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud současně nepřehlédl, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc pro zastupování stěžovatelky advokátem, nýbrž toliko rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta, které však plnou moc pro zastupování nenahrazuje. S ohledem na výše uvedený závěr o opožděnosti ústavní stížnosti, resp. nepříslušnosti Ústavního soudu k jejímu projednání, však Ústavní soud stěžovatelku, resp. jejího opatrovníka, popř. určeného advokáta, nevyzýval k odstranění vad podání a doložení plné moci pro zastupování před Ústavním soudem.
10. Pro úplnost je ještě třeba dodat, že usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 2969/19 byla ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 11. 9. 2019 proti témuž rozhodnutí spojená rovněž s návrhem na uložení povinnosti okresnímu soudu neprodleně jednat a rozhodnout odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady, aniž by k jejich odstranění byla vyzvána. I v případě, že by však vady (zejména absence povinného zastoupení) byly stěžovatelkou odstraněny, musela by být i tato ústavní stížnost odmítnuta, a to z výše uvedených důvodů.
11. Kromě toho lze poukázat i na to, že, jak se podává z informačního portálu https://infosoud.justice.cz, ve věci bylo na 15. 11. 2019 již nařízeno jednání u okresního soudu.
12. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout zčásti podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podanou a zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj