ECLI:CZ:US:2019:3.US.3366.19.1
sp. zn. III. ÚS 3366/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného Mgr. Hanou Audyovou, advokátkou, sídlem Jungmannova 685/8, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Okresního soudu Jablonci nad Nisou ze dne 16. září 2019 č. j. 2 T 48/2018-309 ve znění opravného usnesení ze dne 25. září 2019 č. j. 2 T 48/2018-312, za účasti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých základních práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a k ní přiloženého napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v trestní věci stěžovatele byl státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou podán návrh na potrestání na stěžovatele pro pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 trestního zákoníku.
3. Po provedení hlavního líčení bylo ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou rozhodnuto o postoupení věci Magistrátu města Jablonec nad Nisou podle §222 odst. 2 trestního řádu z důvodu možného posouzení skutku jako přestupku. Stěžovatel brojí proti popisu skutku ve výroku napadeného rozhodnutí, když skutková zjištění považuje za nesouladná s provedeným dokazováním.
II.
Argumentace stěžovatele
4. K porušení stěžovatelem namítaného práva na spravedlivý proces mělo podle jeho tvrzení dojít v důsledku pochybení rozhodujícího soudu spočívajícího v nesprávných skutkových zjištěních, která jsou dle stěžovatelova názoru v rozporu s dokazováním provedeným v hlavním líčení. Stěžovatel současně v ústavní stížnosti konkretizuje svou představu o znění skutkové věty napadeného rozhodnutí.
5. Skutkové závěry, vyslovené v popisu skutku uvedeném ve výroku ústavní stížností napadeného usnesení, tak nemohou dle stěžovatele vymezit skutek jako podklad pro rozhodování orgánu, kterému byla věc postoupena, přičemž ve své argumentaci zdůrazňuje závaznost výroku rozhodnutí, a nikoli jeho odůvodnění. Stěžovatelem dovozovaný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním je tak důvodem, proč se domáhá zrušení napadeného usnesení, proti němuž není přípustný opravný prostředek, kterým by se mohl domoci zrušení napadeného rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, jestli splňuje všechny formální náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí a stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podle §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu však dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
7. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je založena na zásadě subsidiarity, z níž se dovozuje jeho oprávnění zasahovat v zásadě jen do pravomocných rozhodnutí, která lze považovat v dané věci za konečná. Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu nebo postoupena jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 428/17, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz). Napadené usnesení o postoupení věci správnímu orgánu k projednání skutku jako možného přestupku je právě takovým rozhodnutím, které nemá povahu konečného rozhodnutí ve věci. Jeho důsledkem je vedení dalšího řízení, ve kterém bude o skutku dále rozhodováno, proto věc stěžovatele není možno považovat za definitivně skončenou.
8. Přípustnost ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které není konečným rozhodnutím ve věci, je výjimečně možné dovodit za existence okolností předpokládaných v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které však ve věci stěžovatele nejsou dány. Nadto ani stěžovatel existenci takových okolností v ústavní stížnosti netvrdí.
9. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2019
JUDr. Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj