ECLI:CZ:US:2019:3.US.3527.19.1
sp. zn. III. ÚS 3527/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ilony Dočkalové a 2. Libora Němečka, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. července 2019 č. j. 2 As 142/2019-22, ze dne 19. srpna 2019 č. j. 2 As 142/2019-40, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2019 č. j. 29 A6/2019-59 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. listopadu 2017 č. j. 1 Co 58/2017-654, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 11. 2019 stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
2. Podání stěžovatelů nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona o Ústavním soudu). Neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci, není z něho patrné, čeho se stěžovatelé domáhají a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§30 odst. 1, §31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. Ústavní soud shledává, že stěžovatelé se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byli již mnohokrát vyzýváni k odstranění vad ústavní stížnosti; dostalo se jim tak náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (viz např. usnesení ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2594/16, ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. II. ÚS 1595/19, ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1921/19 a další, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Na tyto výzvy však stěžovatelé v několika případech reagovali vulgárními a urážlivými podáními i vůči soudcům Ústavního soudu, které nařkli z podjatosti, přestože jim byly lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti na základě jejich žádostí prodlouženy. Stejným způsobem se vyjádřili k řadě dalších osob, působících v justici nebo Policii České republiky (viz usnesení ze dne 2. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 1920/19, ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. II. ÚS 1595/19).
5. I v nyní posuzované věci je zjevné, že si stěžovatelé jsou vědomi povinného zastoupené advokátem v řízení před Ústavním soudem, neboť poukazují na to, že ústavní stížnost doplní až advokát určený Českou advokátní komorou. Jak však Ústavní soud u této instituce ověřil, jejich žádost byla dne 24. 10. 2019 z důvodu bezúspěšného uplatnění práv a zneužívání práva na bezplatnou obhajobu zamítnuta, přičemž vulgární podání stěžovatelů vůči konkrétním představitelům této stavovské instituce budou zřejmě řešeny trestním oznámením.
6. K tomu přistupuje okolnost, že stěžovatelé vznáší námitku podjatosti vůči všem soudcům Ústavního soudu, což ostatně činili i v předchozích ústavních stížnostech, které Ústavní soud odmítl, aniž již považoval za nutné znovu je vyzývat k odstranění vad podání (viz např. usnesení ze dne 12. 11. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3509/19 či ze dne 11. 11. 2019 sp. zn. 4 ÚS 3460/19 ). Stěžovatelé přitom všechny soudce opakovaně hrubě uráží, velmi vulgárním způsobem je osočují a takto jim vyslovují nedůvěru. Takovou námitku podjatosti ovšem nelze považovat za řádně uplatněnou ve smyslu §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Logickým důsledkem jejímu vyhovění by bylo vyloučení všech soudců Ústavního soudu a tím nutně i tohoto orgánu jako celku. Pak ovšem není zřejmé, z jakého důvodu stěžovatelé opakovaně podávají ústavní stížnost právě k orgánu, jemuž a priori nevěří a jehož všechny členy soustavně uráží. Není ostatně nikoho, kdo by mohl v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, o takto koncipované námitce rozhodnout.
7. Za dané situace Ústavní soud nepovažoval za nutné, stěžovatelům ukládat dodatečnou lhůtu k odstranění vad a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj