ECLI:CZ:US:2019:3.US.3702.19.1
sp. zn. III. ÚS 3702/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczyńské, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2019 č. j. 27 Cdo 456/2019-398, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2018 č. j. 5 Cmo 299/2017-319 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2017 č. j. 47 Cm 368/2013-243, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 16. 11. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina stížnost (následujícího dne doplněná prostřednictvím datové schránky), kterou se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla zamítnuta žaloba o určení, že zemřelý Mgr. L. Korczyńský byl ke dni své smrti majitelem specifikovaných akcií. V závěru ústavní stížnosti sdělila, že ji doplní s ČAK určeným advokátem, o jehož určení současně žádá a poprosila o posečkání minimálně 1,5 měsíce. V průvodním dopise uvedla, že trvá na jejím brzkém projednání.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami; stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); ke stížnosti nejsou ani připojeny předepsané přílohy (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se již mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3276/07, sp. zn III. ÚS 695/08, sp. zn. I. ÚS 2360/08, sp. zn. IV. ÚS 9/11, sp. zn. III. ÚS 1442/16, sp. zn. II. ÚS 3091/16, sp. zn. III. ÚS 1878/17, sp. zn. IV. ÚS 2236/17, sp. zn. I. ÚS 2250/17, sp. zn. II. ÚS 3343/18). Stěžovatelka i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Tak tomu je též v nyní posuzované věci, k čemuž možno dodat, že stěžovatelka byla s právními následky takto podané ústavní stížnosti dostatečně seznámena v minulosti; např. již v usnesení ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 219/13 Ústavní soud výslovně uvedl, že "[a]čkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena [...]. Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12)."
7. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3381/11, sp. zn. I. ÚS 3480/11, sp. zn. II. ÚS 3633/11, sp. zn. IV. ÚS 2840/12, sp. zn. IV. ÚS 2676/17, sp. zn. I. ÚS 3447/17, sp. zn. II. ÚS 3759/17, sp. zn. I. ÚS 181/18, sp. zn. II. ÚS 451/19, sp. zn. IV. ÚS 2029/19 a dalších (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu v těchto věcech jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se z výše uvedených důvodů (aniž by bylo třeba vyčkat vyřízení její žádosti adresované České advokátní komoře), Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj