ECLI:CZ:US:2019:3.US.3746.18.1
sp. zn. III. ÚS 3746/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ž., zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem, sídlem Bořice 65, proti usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. listopadu 2018 č. j. 1 T 42/2017-332, za účasti Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i čl. 1 Ústavy. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Ústavní soud "zvážil postup podle §39 zákona o Ústavním soudu". Dále navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 11. 2018 sp. zn. 1 T 42/2017-332 bylo rozhodnuto, že dle §323 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a contrario se stěžovatelova žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem okresního soudu ze dne 4. 6. 2018 č. j. 1 T 42/2017-245 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králově ze dne 2. 10. 2018 č. j. 11 To 288/2018-306, zamítá. K zamítnutí okresní soud přistoupil s tím, že stěžovatel netvrdil žádný důvod, pro který by mohlo být žádosti vyhověno, když v ní toliko odkázal na skutečnost, že podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel je přesvědčen, že v příslušném trestním řízení neměl být shledán vinným a tedy jím podaný podnět ke stížnosti pro porušení zákona byl důvodný a tím byla i důvodná jeho žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody. Nepřiznáním odkladu tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
6. Výkon trestu odnětí svobody lze dle trestního řádu odložit, pouze kdyby jinak byl ohrožen život nebo zdraví dané osoby (§322), nebo v případě trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok i z jiných důležitých důvodů (§323). Neshledal-li obecný soud, že by takovým důležitým důvodem mohla být pouhá skutečnost, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, pak tento závěr lze stěží označit za nepřiléhavý. Za situace, kdy stěžovatel v ústavní stížnosti ani nepředložil žádnou bližší ústavněprávní argumentaci, pak Ústavní soud již nepovažuje za potřebné nic dalšího dodávat.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Pokud jde o stěžovatelův návrh na předností projednání věci, Ústavní soud důvody k upřednostnění jeho ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů neshledal. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu