ECLI:CZ:US:2019:3.US.4204.18.1
sp. zn. III. ÚS 4204/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Williama Dante Hartera, zastoupeného JUDr. Evou Šubrtovou, advokátkou, sídlem Dr. E. Beneše 1831/12, Šumperk, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. září 2018 č. j. 72 A 42/2017-28, rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 22. června 2017 č. j. KUOK 59408/2017 a rozhodnutí Městského úřadu Mohelnice ze dne 1. března 2017 č. j. MUMO-OD/2533/17, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, Krajského úřadu Olomouckého kraje a Městského úřadu Mohelnice, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení jeho práva zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadených rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 20. 9. 2018 č. j. 72 A 42/2017-28 zamítl stěžovatelovu žalobu, kterou brojil proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje zamítajícím stěžovatelovo odvolání a potvrzujícím rozhodnutí Městského úřadu Mohelnice. V závěru rozsudku krajský soud poučil účastníky řízení o možnosti podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti informoval, že v uvedené věci podal "stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu s ohledem na procesní situaci stěžovatele, pokud by vyčkával na případné odmítavé usnesení dovolacího soudu, konstatující nepřípustnost dovolání, je v uvedené věci pro zachování lhůty podávána i ústavní stížnost."
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
7. Využil-li stěžovatel svého práva podat kasační stížnost (v souladu s poučením uvedeným v rozsudku krajského soudu), je nezbytné tuto stížnost považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že podaná ústavní stížnost je nepřípustným návrhem podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud v této souvislosti dodává, že současné podávání kasační stížnosti a ústavní stížnosti nadto není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Navíc je třeba poznamenat, že opačný postup soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí kasačního soudu) by mohl být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce zaručeného v čl. 38 Listiny. Neodmítnutím ústavní stížnosti pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případ, který by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí kasačního soudu mohl být (a se značnou pravděpodobností by také byl) přidělen jinému soudci zpravodaji.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj