ECLI:CZ:US:2019:3.US.4238.18.1
sp. zn. III. ÚS 4238/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Markem Lhotským, advokátem, sídlem Lesnická 787/10, Brno, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2018 č. j. 19 Co 238/2018-1483 a č. j. 19 Co 239/2018-1485 a usnesením Městského soudu v Brně ze dne 7. května 2018 č. j. 40 P 29/2015-1301 a ze dne 26. června 2018 č. j. 40 P 29/2015-1442, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a F. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak čl. 6 odst. 1, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených usnesení vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 7. 5. 2018 č. j. 40 P 29/2015-1301 byl nařízen výkon rozsudku městského soudu ze dne 20. 11. 2017 č. j. 40 P 29/2015-1035 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 23. 2. 2018 č. j. 19 Co 17/2018-1145, kterými byl nezletilý syn stěžovatelky a vedlejšího účastníka svěřen do střídavé péče obou rodičů (výrok I.) a stěžovatelce byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za nerespektování citovaných rozhodnutí (výrok II.). Městský soud vzal za prokázané, že stěžovatelka, ačkoliv byla poučena o následcích nerespektování soudního rozhodnutí, dlouhodobě nedodržuje rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, kterým byl nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů, a svým chováním a požadavky brání v kontaktu nezletilého s vedlejším účastníkem, přestože ze zpráv opatrovníka vyplývá, že vedlejší účastník je schopen řádné péče o nezletilého. Usnesením krajského soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 19 Co 238/2018-1483 bylo usnesení městského soudu potvrzeno.
3. Usnesením městského soudu ze dne 26. 6. 2018 č. j. 40 P 29/2015-1442 byl zamítnut návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, dle kterého by byl nezletilý pro období od 22. 6. 2018 do 2. 9. 2018 svěřen do střídavé péče obou rodičů, a to od 22. 6. 2018 od 17:00 hodin do 8. 7. 2018 do 18:00 hodin do péče stěžovatelky, od 8. 7. 2018 od 18:00 hodin do 22. 7. 2018 do 18:00 hodin do péče vedlejšího účastníka, od 22. 7. 2018 od 18:00 hodin do 5. 8. 2018 do 18:00 hodin do péče stěžovatelky, od 5. 8. 2018 od 18:00 hodin do 12. 8. 2018 do 18:00 hodin do péče vedlejšího účastníka, od 12. 8. 2018 od 18:00 hodin do 20. 8. 2018 do 18:00 hodin do péče stěžovatelky, od 20. 8. 2018 od 18:00 hodin do 2. 9. 2018 do 18:00 hodin do péče vedlejšího účastníka, a dle kterého nezletilý absolvuje léčebný pobyt v M. ve dnech 22. 11. 2018 - 20. 12. 2018 v péči stěžovatelky. Městský soud konstatoval, že i o hlavních letních školních prázdninách se bude realizovat střídavá péče o nezletilého po týdnu, neboť rodiče nebyli schopni se dohodnout na režimu péče o nezletilého a soudům tedy nezbývalo, než meritorně ve věci rozhodnout a péči upravit tímto způsobem, což platí i ohledně péče o nezletilého po dobu jeho možného léčebného pobytu v M. Usnesením krajského soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 19 Co 239/2018-1485 bylo usnesení městského soudu potvrzeno.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v napadených rozhodnutích soudy nezohlednily skutečnost, že nezletilý byl v období od 22. 11. 2017 do 20. 12. 2017 na léčebném pobytu v M., a to na základě dětským lékařem nařízené léčby. Uzavřely-li tedy soudy obou stupňů, že stěžovatelka měla nezletilého předávat vedlejšímu účastníkovi dle předběžného opatření, měly tuto skutečnost vzít v úvahu a zdůvodnit, proč k léčebnému pobytu nepřihlédly. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje povahu léčby a zdravotních komplikací nezletilého a zdůrazňuje, že pravidelný léčebný pobyt může zmírnit nepříznivé následky jeho chronického onemocnění. Za takové situace musí dle stěžovatelky rodič respektovat právo nezletilého na ochranu zdraví a sám v tomto směru pro sebe přijmou jistá omezení, která jsou ve prospěch nezletilého. Stěžovatelka dodává, že vedlejšímu účastníkovi bylo umožněno na léčebném pobytu pobývat s nezletilým také, vedlejší účastník však se samotným pobytem nesouhlasí a odmítá jej. Pokutu 10 000 Kč, která jí byla uložena, považuje stěžovatelka za nepřiměřeně vysokou vzhledem k jejím příjmům. To, že stěžovatelka a vedlejší účastník pocházejí z různých socioekonomických poměrů, dle stěžovatelky neospravedlňuje soud, aby stanovil stěžovatelce neúměrně vysokou pokutu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. V posuzované věci Ústavní soud považuje za nutné (i s ohledem na argumentaci stěžovatelky) připomenout svoji již ustálenou judikaturu k procesnímu zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z rodičů v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem. I když stěžovatelka svůj návrh údajně podává ve prospěch či za účelem ochrany práv a zájmů nezletilého jako jeho zákonný zástupce, není možné odhlédnout od skutečnosti, že v řízení o nyní posuzované ústavní stížnosti je zjevná, jak sama stěžovatelka připouští, kolize zájmů mezi nezletilým a stěžovatelkou. Právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a)] přitom vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého syna či dceru stěžovatele.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. Usnesení městského soudu i krajského soudu vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry soudů jsou v napadených rozhodnutích vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
9. Tak tomu je i v dané věci, v níž soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování nepoužily platnou právní úpravu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování. Ústavní soud má naopak za to, že městský soud i krajský soud na základě důkladně provedeného dokazování řádně odůvodnily svůj shodný závěr, že byly splněny zákonné podmínky pro uložení pořádkové pokuty, neboť stěžovatelka opakovaně porušila povinnost uloženou jí pravomocným a vykonatelným rozhodnutím a svůj postoj nezměnila ani poté, kdy byla městským soudem vyzvána k plnění povinnosti předávat nezletilého ve stanovených termínech vedlejšímu účastníkovi, a poučena o možnosti uložení pokuty v případě nerespektování rozhodnutí. Krajský soud přitom stěžovatelce srozumitelně v usnesení ze dne 9. 10. 2018 č. j. 19 Co 238/2018-1483 vysvětlil, že předběžné opatření městského soudu, podle kterého se v péči o nezletilého měli rodiče střídat po týdnu, neobsahuje nic o tom, že by měl vedlejší účastník stěžovatelce cokoli dokládat, stěžovatelka přesto odmítala vedlejšímu účastníkovi nezletilého předávat, resp. podmiňovala předávání celou řadou podmínek pro vedlejšího účastníka, které ovšem předběžné opatření nestanovilo. V důsledku uvedeného postoje stěžovatelky pak měl v období od 22. 11. 2017 do 7. 5. 2018 vedlejší účastník nezletilého u sebe mnohem méně, než ho dle předběžného opatření mít měl, přičemž ze spisu dle krajského soudu nelze dovodit, že by nezletilý měl nějaké větší zdravotní problémy, než běžně odpovídají dětem jeho věku.
10. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani tvrzení stěžovatelky, že soudy při svém rozhodování nevzaly v úvahu skutečnost, že se nezletilý účastnil 22. 11. 2017 - 20. 12. 2017 léčebného pobytu v M. Jak již bylo shora uvedeno, důvodem pro uložení pokuty městským soudem bylo, že stěžovatelka dlouhodobě nezletilého řádně nepředávala vedlejšímu účastníkovi v celém období od 22. 11. 2017 až do 7. 5. 2018. Tvrdí-li stěžovatelka, že právo nezletilého na léčbu má přednost před plněním povinností pro ni vyplývajících z vykonatelného předběžného opatření, je potřeba poukázat na závěry krajského soudu, který ve svém usnesení ze dne 9. 10. 2018 č. j. 19 Co 239/2018-1485 v kontextu své komplexní znalosti věci uvedl, že návrh stěžovatelky, aby (mimo jiné) nezletilý absolvoval další léčebný pobyt v M. ve dnech 22. 11. 2018 - 20. 12. 2018 v její péči, považuje za obstrukční chování stěžovatelky. Krajský soud se ztotožnil se závěry městského soudu, který v usnesení ze dne 26. 6. 2018 č. j. 40 P 29/2015-1442 důvod k nařízení předběžného opatření v tomto smyslu neshledal, a to ani s přihlédnutím ke stěžovatelkou předloženému znaleckému posudku a lékařským zprávám o zdravotním stavu nezletilého. Krajský soud konstatoval, že ze spisu nelze dovodit jiné než věku nezletilého odpovídající zdravotní problémy, které léčí za pomoci běžně dostupných léků a může tak činit stejně tak u vedlejšího účastníka jako u stěžovatelky.
11. Z uvedeného je zřejmé, že závěr soudů o tom, že stěžovatelka nesplnila povinnost, kterou jí ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu o úpravě styku s nezletilým, je založeno na řádně a důkladně provedeném dokazování, a nelze mu z pohledu ústavnosti ničeho vytknout. Jde-li o uloženou pokutu, výše jednotlivé pokuty nesmí podle §502 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, přesahovat 50 000 Kč. Pokuta ve výši 10 000 Kč se tak nejeví nijak neúměrně vysokou, jak uvádí stěžovatelka, která tento svůj závěr kromě poukazu na odlišnou finanční situaci její a vedlejšího účastníka ani nijak konkrétně neodůvodňuje. Stejně tak stěžovatelka v řízení neprokázala, že by byly dány důvody pro nařízení předběžného opatření, kterým by byl speciálně upraven režim péče o nezletilého po dobu letních prázdnin 2018 či po dobu plánovaného léčebného pobytu nezletilého v listopadu a prosinci 2018. Jak bylo městským soudem ústavně souladným způsobem odůvodněno, nebyla splněna podmínka ohrožení poměrů nezletilého, tím méně pak ohrožení poměrů takové intenzity, které by bylo důvodem k nařízení předběžného opatření.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. S ohledem na závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na ustanovení opatrovníka nezletilému pro řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu