ECLI:CZ:US:2019:3.US.727.19.1
sp. zn. III. ÚS 727/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o návrhu navrhovatele Petra Bartheldiho, bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2019 č. j. 91 Co 407/2018-48, ze dne 31. ledna 2019 č. j. 19 Co 287/2018-18, ze dne 18. ledna 2019 č. j. 28 Co 13/2019-31 a ze dne 16. ledna 2019 č. j. 23 Co 15/2019-29, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 28. 2. 2019, se navrhovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil shora specifikovaná usnesení Městského soudu v Praze. Navrhovatel Ústavnímu soudu rovněž navrhl, aby svým rozhodnutím vyslovil, že "navrhovateli se umožňuje euthanasie".
2. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti dospěl Ústavní soud k závěru, že nyní posuzovaný návrh nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona o Ústavním soudu), a navrhovatel dále není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
3. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí jeho návrhu.
5. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se navrhovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
7. Jde-li pak o návrh, aby Ústavní soud vyslovil, že "navrhovateli se umožňuje euthanasie", Ústavní soud připomíná, že podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pakliže tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné. Součástí pravomoci Ústavního soudu však v souladu s výše uvedeným není rozhodovat o umožnění euthanasie, jak se navrhovatel mylně domnívá, neboť k projednání takového návrhu není Ústavní soud příslušný.
8. Pro výše uvedené Ústavní soud návrh navrhovatele odmítl dílem dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a dílem dle §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu a zčásti jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu