ECLI:CZ:US:2019:4.US.1078.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1078/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní korporace JIŘÍ RANNÝ s.r.o. se sídlem v Písku, Nádražní 732/38, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 385/2018-38 ze dne 15. ledna 2019 za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 1387/7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 24. 8. 2017 bylo pracovníky Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen "celní úřad") kontrolováno cisternové vozidlo stěžovatelky přepravující minerální oleje. Řidič vozidla Jiří Ranný (dále jen "řidič") nepředložil doklady prokazující zdanění vybraných výrobků (minerálních olejů) podle §5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebních daních"), a rozhodnutím celního úřadu č. j. 1113-2/2018-520000-31 ze dne 16. 2. 2018 bylo uloženo jejich propadnutí.
2. K odvolání stěžovatelky vedlejší účastník rozhodnutím č. j. 21624-2/2018-900000-313 ze dne 31. 5. 2018 potvrdil výše uvedené rozhodnutí celního úřadu.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") zamítl rozsudkem č. j. 57 Af 9/2018-37 ze dne 31. 10. 2018 žalobu stěžovatelky proti výše uvedenému rozhodnutí vedlejšího účastníka.
4. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 Afs 385/2018-38 ze dne 15. 1. 2019 zamítl.
5. V řízení před krajským soudem stěžovatelka uvedla, že požadované doklady měl řidič i během kontroly u sebe, pracovníci celního úřadu je odmítli akceptovat a řidič je den po kontrole, tj. 25. 8. 2017, předložil. Krajský soud dospěl zejména na základě zjištění z protokolu o celní kontrole (který podepsali řidič i jeho manželka - jednatelka stěžovatelky) k závěru, že tvrzení stěžovatelky jsou účelová, požadované doklady musí mít řidič podle rozhodných ustanovení zákona o spotřebních daních stále u sebe a ani jejich následné doložení nemůže zhojit porušení povinnosti mít doklady o zdanění k dispozici po celou dobu dopravy.
6. Obdobnou argumentaci uplatňovala stěžovatelka i v řízení o kasační stížnosti; Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu a stížnost jako nedůvodnou zamítl.
7. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení. Podle stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro propadnutí vybraných výrobků; požadované doklady řidič při kontrole předložil, navíc i při dopravě vybraných výrobků bez dokladu o dopravě či s doklady, které neobsahují všechny náležitosti podle zákona o spotřebních daních, lze tento nedostatek zhojit předložením jiných dokladů, které zdanění prokazují (tím spíše, když pracovníci celního úřadu odmítli požadované doklady akceptovat, a ty byly předloženy den poté). Kromě výše uvedeného spatřuje stěžovatelka porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že Nejvyšší správní soud nehodnotil všechny předložené důkazy, a zasáhl tak do jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
8. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je přípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní stížnost je založena zejména na polemice se skutkovými zjištěními krajského soudu, s výkladem podústavního práva provedeným správními soudy, a proto postrádá ústavně právní rozměr. Z protokolu o kontrole dopravované nafty ze dne 24. 8. 2017 bylo krajským soudem zjištěno, že požadované doklady řidič nepředložil, ty proto nemohly být pracovníky celního úřadu odmítnuty a nepředložil ani jiné doklady, které by "pouze" nesplňovaly všechny zákonné náležitosti a bylo by jimi možné požadované doklady nahradit. Řidič při kontrole uvedl, že doklady zapomněl, doložil je až následující den, tj. 25. 8. 2017, a správní soudy logicky zhodnotily, že stěžovatelkou uváděná tvrzení jsou nepravdivá.
10. Správní soudy v souladu s ústavním pořádkem vyložily, proč na základě rozhodných ustanovení zákona o spotřebních daních měl mít řidič požadované doklady u sebe a proč stěžovatelkou podaný výklad o jejich nahrazení jinými doklady či dodatečném doložení požadovaných dokladů neobstojí. Pro stručnost Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, případně i rozsudku krajského soudu.
11. Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud vyšel z jednoznačných skutkových zjištění, vypořádal se s argumentací stěžovatelky a dospěl k logickým právním závěrům, které odůvodnil ústavně konformním způsobem. Stěžovatelka se svou argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před správními soudy, snaží učinit nepřípustně z Ústavního soudu další instanci soustavy správních soudů.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu