ECLI:CZ:US:2019:4.US.112.19.1
sp. zn. IV. ÚS 112/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Rostislava Pukla, advokáta, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2018, č. j. 16 Co 371/2017-137, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a a) Daniela Fuchse, a b) Evy Sedlářové, jako vedlejších účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včasnou ústavní stížnost, kterou se domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného usnesení, jímž mu byla Krajským soudem v Brně (dále též "krajský soud") uložena pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč za hrubě urážlivá podání na adresu Okresního soudu ve Vyškově a jeho soudkyně JUDr. Ilony Láníkové.
Stěžovatel podal proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 12. 2017, č. j. 7 C 115/2016-76, odvolání, které obsahuje několik nevhodných až urážlivých výroků, například o "totálním diletantství" ze strany zákonné soudkyně a "bordelu" v řízení před soudem I. stupně.
V ústavní stížnosti vyjadřuje stěžovatel svůj nesouhlas s tím, že jeho výroky lze považovat za hrubě urážlivé; uvádí výslovně, že advokát sice musí být profesionál, avšak samosoudce, který rozhoduje zcela svévolně a z profesního hlediska absolutně profesně pochybil, je nepostižitelný a "vysmátý", protože ho nelze kritizovat, natož po něm požadovat náhradu škody, kterou svojí svévolí způsobil účastníkovi řízení. Tím, že odvolací soud uložil advokátovi za jeho výroky v opravném prostředku pořádkovou pokutu, porušil stěžovatelovo právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i tzv. právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel jako advokát nemusí být zastoupen jiným advokátem (viz stanovisko Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637). Jelikož stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (a contrario §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je včas podaná ústavní stížnost rovněž přípustná.
S argumentací stěžovatele se Ústavní soud neztotožňuje. Právě proto, že je stěžovatel profesionálem poskytujícím právní služby, musí si být vědom, že při kritice procesního postupu a soudních rozhodnutí, má volit odpovídající výrazy, lépe řečeno, musí se držet pouze formulací, které směřují proti případnému pochybení soudu při hodnocení skutkové a právní stránky věci, a má jen uvést odvolací důvody odpovídajícím způsobem.
Emocím se sice v soudním řízení nelze vyhnout (a je pro ně třeba mít do jisté míry pochopení); v tomto případě je však třeba přihlédnout k tomu, že nevhodných výroků se nedopustil stěžovatel bezprostředně po vyhlášení rozsudku v jednací síni
(v emočně vypjaté atmosféře), ale až s odstupem času, "v klidu", v písemném podání. Tím spíše, je-li stěžovatel advokátem, měl si být vědom důsledků, které mohou nastat po použití nevhodných výrazů, které do řízení před soudem nepatří. Případným průtahům nebo nevhodnému chování soudkyně se může stěžovatel bránit postupem podle zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro úplnost je třeba uvést i to, že stěžovatel má možnost požádat o prominutí uložené pokuty a že soud uložil pořádkovou pokutu při dolní hranici zákonného rozpětí.
Napadeným rozhodnutím krajského soudu nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatele; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu