ECLI:CZ:US:2019:4.US.1128.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1128/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa o ústavní stížnosti Š. M. a nezletilé E. R., zastoupených Mgr. Andrejem Najmanem, advokátem se sídlem v Neratovicích, nám. Republiky 400, proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 1. 2019, č. j. 30 EXE 253/2016-597, za účasti Okresního soudu v Mladé Boleslavi jako účastníka řízení a H. D. H. R. R., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 2. 2019 bylo zástupci stěžovatelek (oprávněných) doručeno usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 1. 2019, č. j. 30 EXE 253/2016-597, kterým bylo rozhodnuto tak, že příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 8. 12. 2017, č. j. 031 EX 335/16-826, se zrušuje a o celkových nákladech se znovu rozhoduje tak, že náklady exekuce původně pověřeného soudního exekutora JUDr. Romana Chaloupky, EÚ Mělník, se určují ve výši 6 383 Kč, náklady oprávněného ve výši 7381 Kč a náklady exekuce soudního exekutora 6 383 Kč.
Řádně zastoupené stěžovatelky podaly proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 1. 2019, č. j. 30 EXE 253/2016-597, včasnou ústavní stížnost. Uvádějí, že podle odst. 1 §88 exekučního řádu je oprávněn pouze soudní exekutor rozhodovat o nákladech řízení, a to v příkazu k úhradě nákladů exekuce; podle odst. 3 §88 exekučního řádu je účastník oprávněn podat proti příkazu k úhradě nákladů exekuce námitky. Pokud soudní exekutor námitkám plně nevyhoví, postoupí je exekučnímu soudu, který o nich rozhodne.
Exekuční řád jasně stanoví, že v exekučním řízení je to právě soudní exekutor, který je nadán mocí rozhodovat o nákladech exekučního řízení. Je nepochybné, že soudní exekutor je fyzickou osobu, která je ze strany státu nadána v mezích zákona vykonat exekuci. O nákladech mezi účastníky exekučního řízení, jakož i o nákladech soudního exekutora, rozhoduje soudní exekutor příkazem k náhradě nákladů exekuce. Aby bylo dodrženo právo na soudní ochranu, je účastník řízení oprávněn proti příkazu k úhradě nákladů exekuce oprávněn podat námitky, o nichž rozhoduje exekuční soud.
Analogie v procesním právu je v zásadě nežádoucí. Stěžovatelky namítají, že je nepřípustné, aby Okresní soud v Mladé Boleslavi jako exekuční soud rozhodl sám o nákladech řízení na podkladě podaných námitek ze strany účastníků exekučního řízení. Účastníci exekučního řízení byli v tomto případě vystaveni nečekanému a překvapivému rozhodnutí exekučního soudu, proti němuž se nemohou bránit opravným prostředkem, neboť je jim odepřen. Okresní soud v Mladé Boleslavi nebyl podle stěžovatelek oprávněn z podnětu podaných námitek sám rozhodnout o nákladech exekučního řízení mezi účastníky exekučního řízení; navíc ani důvody (např. procesní analogie) z obsahu usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi nevyplývají.
Z výše uvedeného podle stěžovatelek vyplývá, že napadeným usnesením byla porušena zásada enumerativní pretenze podle článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále bylo porušeno právo stěžovatelek na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech, jakož i právo stěžovatelek vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud se seznámil s obsahem napadeného usnesení i stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, je procesní normou, která obsahuje, podobně jako jiné procesní zákony (např. zákon o zvláštních řízeních soudních) ustanovení, které odkazuje na občanský soudní řád. Podle §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že §88 odst. 3 exekučního řádu neobsahuje přesný "návod", jak má exekuční soud o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce rozhodnout, použijí se podpůrně ustanovení občanského soudního řádu. Nejde tedy o analogii, jak uvádějí stěžovatelky, ale o běžnou procesní konstrukci o subsidiárním použití "hlavní" procesní normy.
Exekuční soud působí při rozhodování o námitkách jako "odvolací instance", takže se na jeho postup přiměřeně použijí příslušná ustanovení vztahující se k odvolacímu řízení. Podle §220 ve spojení s §221a o. s. ř. může odvolací soud (v tomto případě soud exekuční) změnit nákladové rozhodnutí, aniž by rozhodnutí "podřízené instance" rušil. Jde ostatně o tradiční způsob nákladového rozhodování, který se běžně uplatňuje v civilním řízení; postup exekučního soudu, který přímo mění rozhodnutí soudního exekutora, je kromě jiného prospěšný pro délku řízení. Účastníku civilního a exekučního řízení zákon nezaručuje právo na přezkum nákladového rozhodnutí v několika instancích, natož aby podobné právo vyplývalo z Listiny.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu