ECLI:CZ:US:2019:4.US.1314.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1314/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. J. S., 2. R. D. a obchodní společnosti 3. X., všech zastoupených JUDr. Josefem Lžičařem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 37/24, proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2018 sp. zn. 3 To 75/2018, a Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2017 č. j. 2 T 9/2016-12505, spojené s návrhem na přerušení řízení do rozhodnutí o dovolání, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") citovaným rozsudkem uznal obžalovaného (manžela 2. stěžovatelky) vinným a odsoudil jej za spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců do věznice s dozorem, k peněžitému trestu v celkové 8 000 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců; dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na osm roků, trest propadnutí věci - peněžních prostředků v celkové výši 761 743,44 Kč, a nadto podle §101 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku rozhodl o zabrání peněžních prostředků ve výši 10 500 000 Kč nalezených v bezpečnostní schránce 1. stěžovatelky a ve výši 4 343 118,13 Kč z účtu 2. stěžovatelky; podle §102 trestního zákoníku zabral náhradní hodnotu - peněžní částku 1 820 000 Kč, kterou při domovní prohlídce vydala 2. stěžovatelka a peněžní částku 24 947 427 Kč z účtu 3. stěžovatelky. K odvolání odsouzeného a zúčastněných osob (stěžovatelek) Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") zrušil rozsudek nalézacího soudu, znovu uznal odsouzeného vinným a odsoudil jej, znovu rozhodl o zabrání peněžních prostředků ve výši 10 500 000 Kč z bezpečnostní schránky 1. stěžovatelky a 4 343 118,13 Kč z účtu 2. stěžovatelky, a rovněž rozhodl o zabrání náhradní hodnoty - peněžní částky 1 820 000 Kč vydané při domovní prohlídce 2. stěžovatelkou a 24 947 427 Kč z účtu 3. stěžovatelky; odvolání stěžovatelek odvolací soud jako nedůvodné zamítl.
Právně zastoupené stěžovatelky ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti výrokům o propadnutí věci a zabrání náhradní hodnoty z vlastnictví stěžovatelek, které měly být oběma rozsudky poškozeny ve svých ústavně zaručených právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelky namítají nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů, a to i o vině a trestu odsouzeného, který ve věci podal dovolání (procesní prostředek, který stěžovatelkám nepřísluší). Nebylo prokázáno, že se na trestné činnosti podílely i jiné osoby - stěžovatelky, které zůstaly po celou dobu jen osobami zúčastněnými, a přesto byly v průběhu řízení omezeny v dispozici se svými prostředky. V ústavní stížnosti popisují, jak se do jejich dispozice dostaly později zabrané peněžní prostředky. Třetí stěžovatelka namítá, že neproběhlo žádné dokazování ohledně jí zabraných prostředků a soudy vycházely jen z neprokázané domněnky, že jde o legalizaci příjmů dosahovaných trestnou činností.
Podle stěžovatelek nebylo prokázáno, že peněžní prostředky pocházely z trestné činnosti odsouzeného, obecné soudy jen převzaly argumentaci obžaloby, aniž řádně prověřily řádné nabytí majetku a legální dispozici s ním. Postup soudů byl svévolný, v rozporu s judikaturou Ústavního soudu například s nálezem I. ÚS 1121 (sic!) [pravděpodobně nález ze dne 24. května 2016, sp. zn. I. ÚS 1121/15 (N 92/81 SbNU 505)] i rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva (Rummi proti Estonsku, č. 63362/09). Proto stěžovatelky požadují, aby Ústavní soud konstatoval protiprávní postup obecných soudů a rozhodnutí o zabrání peněžitých prostředků jako nezákonné zrušil. Současně stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud přerušil řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání odsouzeného.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že nalézací soud uznal odsouzeného vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, jímž měl způsobit celkovou škodu ve výši 130 917 660 Kč, podle odvolacího soudu dosáhla celková škoda výše "jen" 108 543 258,10 Kč, a proto původní rozsudek zrušil. Zabrané peníze byly zajištěny v bezpečnostní schránce registrované na 1. stěžovatelku, jejíž faktickou disponentkou byla její dcera - 2. stěžovatelka (manželka odsouzeného); společníkem a jednatelem 3. stěžovatelky je syn odsouzeného.
Nalézací soud podrobně uvedl, že vycházel z podkladů poskytnutých Finančním analytickým úřadem (dále jen "FAÚ") na základě jehož zjištění mohl soud podrobně popsat, jaká byla cesta peněžních prostředků od odsouzeného na účet 2. stěžovatelky, která tvrdí své vlastnictví zabraných peněžních prostředků; dle soudem akceptovaného zjištění FAÚ přitom nebyla vyjma roku 2006 plátkyní žádné daně, z níž by bylo možno dovodit legální zisk peněžních prostředků. Nalézací soud podrobně popsal rovněž cestu peněžních prostředků zabraných, jako náhradní hodnota, do dispozice třetí stěžovatelky. Odvolací soud zrušil původní rozsudek pouze z důvodu špatně určené celkové škody způsobené trestnou činností odsouzeného, důkazy a jejich hodnocení nalézacím soudem s touto výjimkou zcela převzal, nenastala proto nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu jako v judikovaném případě, na který stěžovatelky odkázaly (sp. zn. I. ÚS 1121/15).
Samotné zajištění majetku neodsouzené osoby není porušením jejích práv, poskytuje-li vnitrostátní právo efektivní obranu (viz například usnesení ze dne 1. září 2015, sp. zn. I. ÚS 1133/15, všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelky neuvedly žádnou okolnost, která by svědčila o tvrzeném zásahu do práva na vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny) či práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny); obecné soudy se věcí řádně zabývaly, srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlily, jaké důvody vedly k zabrání peněžních prostředků a náhradní hodnoty.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, pokud se stěžovatelky současně domáhají zrušení i odvolacím soudem dříve zrušené části rozsudku nalézacího soudu, není Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný, neboť není povolán podruhé zrušit neexistující část rozhodnutí.
Návrh na přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nepovažuje Ústavní soud za důvodný; předmětné peněžní prostředky/náhradní hodnota, byly zajištěny již v roce 2015. Pokud by Nejvyšší soud v řízení dovolání zjistil natolik závažné pochybení nalézacího soudu nebo odvolacího soudu a zrušil jejich rozhodnutí ve věci samé a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, bude o zajištění peněžních prostředků/náhradní hodnoty jako závislém výroku, rozhodovat příslušný soud znovu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu