ECLI:CZ:US:2019:4.US.1478.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1478/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa o ústavní stížnosti Martina Rodra, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/53, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, č. j. 32 Cdo 562/2019-282, a rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 2 Cmo 56/2017-231, a Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, č. j. 46 Cm 67/2011-205, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a obchodní korporace FARID COMERCIA s. r. o. se sídlem v Kněžmostě, Hradišťská 167, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta žaloba stěžovatele o náhradu škody ve výši 829 286 Kč s příslušenstvím; Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudek krajského soudu potvrdil. Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatele jako nepřípustné.
Krajský soud podle stěžovatele nesprávně své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel (žalobce) podle něj nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti týkající se reklamace zadního čela sklápěcí korby a neoznačil k tomu potřebné důkazy, aniž by však přesněji konkretizoval, v čem by mělo pochybení stěžovatele v tomto směru spočívat. Odvolací soud podle stěžovatele dospěl k nesprávnému závěru o "přetržení" příčinné souvislosti. Stěžovatel má za to, že provedeným dokazováním byla jednoznačně prokázána závada u předmětné soupravy, přičemž důsledkem této závady byla škoda, která stěžovateli vznikla v podobě ušlého zisku, jenž byl žalován a v potřebném rozsahu doložen. Obecné soudy tedy nepřihlédly k stěžovatelem tvrzeným skutečnostem, přičemž dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním; jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, vnitřně rozporná a nesrozumitelná - soudy provedené důkazy hodnotily v rozporu se zásadami formální logiky a jejich rozhodování postrádá znak předvídatelnosti. Stěžovatel za daného stavu postrádá právní jistotu a domnívá se, že jeho věc není posuzována nestranně a v souladu se zákonem.
Ústavní soud opakovaně ve svých nálezech judikoval, že úkolem obecných soudů není pouze mechanicky rozhodnout o právech a povinnostech účastníků; musí se vypořádat se všemi provedenými důkazy a svá rozhodnutí musí přesvědčivě odůvodnit, přičemž jejich rozhodnutí musí být předvídatelná a věrohodná, což se v tomto případě nestalo. Napadenými rozhodnutími bylo proto porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
S argumentací stěžovatele se Ústavní soud neztotožňuje. Ústavní stížnost v tomto případě neobsahuje (vedle výčtu údajně porušených ustanovení Listiny základních práv a svobod) žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel není spokojen s výsledkem sporu o náhradu škody a snaží se Ústavní soud přesvědčit, aby jako další instance v rámci obecné justice přezkoumal opodstatněnost jeho nároku. Takovou roli Ústavní soud ovšem nemá a nemůže požadovaným způsobem nepřípustně zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, jsou-li jejich rozhodnutí řádně odůvodněna, což se v tomto případě stalo.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně; zejména pak v tom smyslu, že příčinná souvislost mezi vznikem škody v podobě tvrzeného ušlého zisku a vadným plněním byla podle odvolacího soudu přetržena, protože stěžovatel neposkytl potřebnou součinnost nezbytnou pro provedení opravy vady. Předpoklady pro náhradu škody tak nebyly splněny a stěžovatel se nemůže úspěšně domáhat nároku z tohoto právního titulu.
Podle Ústavního soudu odvolací soud v napadeném rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, proč není naplněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu - existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a (údajně) vzniklou škodou. Uvedený závěr není oprávněn Ústavní soud přezkoumávat, stejně jako závěr dovolacího soudu, který neshledal důvody přípustnosti dovolání s odkazem na relevantní judikaturu.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu