ECLI:CZ:US:2019:4.US.1566.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1566/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní společnosti Amper Market, a.s., sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2019 č. j. 33 Cdo 1850/2018-226, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. prosince 2017 č. j. 59 Co 347/2017-199 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. srpna 2017 č. j. 20 C 79/2017-169, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Základní školy Luhačovice, příspěvkové organizace, sídlem Školní 666, Luhačovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 5. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Dne 8. 12. 2014 uzavřela stěžovatelka se společností EPK Trade s.r.o. smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro hladinu nízkého napětí pro období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, na jejímž základě se zavázala poskytnout sdružené služby dodávky elektřiny také do odběrných míst vedlejší účastnice. Společnost EPK Trade s.r.o. vystupovala společně se společností Energie pod kontrolou, obecně prospěšnou společností jako zprostředkovatelka, která od stěžovatelky nakupovala elektřinu a tu následně distribuovala svým zákazníkům, mezi něž patřila také vedlejší účastnice. Současně působila jako správce odběrných míst. Dodávky v souvislosti s touto smlouvou probíhaly do 31. 12. 2015. Platby od zákazníků společností EPK Trade s.r.o. a Energie pod kontrolou, obecně prospěšné společnosti, jimiž byly samosprávné celky a jimi kontrolované osoby, probíhaly řádně a včas, uvedené společnosti však zadržovaly platby od svých klientů, které měly na základě řetězce uzavřených smluv o dodávkách elektrické energie mezi jednotlivými subjekty přeposílat víceméně bez dalšího stěžovatelce. Za dodávky elektřiny za období od 1. 12. 2015 do 31. 12. 2015 v objemu 19,714 MWh tak stěžovatelka vyúčtovala částku 59 707,30 Kč přímo vedlejší účastnici.
3. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 12. 2017 č. j. 59 Co 347/2017-199 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 8. 2017 č. j. 20 C 79/2017-169, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti vedlejší účastnici o zaplacení částky 59 707,30 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka v žalobě tvrdila, že přerušila dodávku elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o., neboť jí tato společnost neplatila zálohové platby. Protože je však vedlejší účastnice subjektem plnícím úkoly ve veřejném zájmu, stěžovatelka do jejích odběrných míst nadále dodávala elektrickou energii. V prosinci 2015 tak měla být vedlejší účastnici dodána energie na základě nepřikázaného jednatelství podle §3007 a 3009 občanského zákoníku, za kterou však tato neuhradila vyúčtovanou částku.
4. Okresní soud ani krajský soud se s touto argumentací neztotožnily. Podle jejich názoru ve věci stěžovatelky nebylo místo pro použití §3007 občanského zákoníku, upravujícího nepřikázané jednatelství nutné. Nebyla k tomu splněna základní podmínka, jíž je existence bezprostřední hrozby škody, pro kterou si také nemůže jednatel opatřit souhlas pána věci. Bylo v zásadě na samotné stěžovatelce, kdy vyvolá stav hrozící škody vedlejší účastnici přerušením dodávky elektřiny jejímu dodavateli společnosti EPK Trade s.r.o. Stěžovatelka navíc měla vědět o důvodech pro přerušení dodávky elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o. mnohem dříve než 1. 12. 2015. Krajský soud dále uvedl, že v případě přerušení dodávky elektrické energie přicházelo v úvahu určení dodavatele poslední instance podle §12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "energetický zákon"). Vedlejší účastnici proto nemohla bezprostředně hrozit škoda z důvodu, že by neměla zajištěnou dodávku elektřiny.
5. Pokud jde o nepřikázané jednatelství užitečné podle §3009 občanského zákoníku, podle obecných soudů stěžovatelka nejednala v záležitosti vedlejší účastnice, nýbrž poskytla plnění, k němuž byla zásadně povinna sama ze smlouvy s EPK Trade s.r.o. Jednala tedy ve vlastní záležitosti. Stěžovatelka měla navíc prostor, aby si opatřila souhlas vedlejší účastnice s takovým jednáním, což neučinila. Případným dodáním elektřiny "napřímo" nelze eliminovat existenci smluvních vztahů mezi vedlejší účastnicí, společností Energie pod kontrolou, obecně prospěšnou společností, a společností EPK Trade s.r.o. Krajský soud nezpochybnil právo stěžovatelky přerušit dodávku elektrické energie subjektu, který nehradí své závazky. Pouhé faktické přesměrování dodávané elektřiny "napřímo" vedlejší účastnici ale pro ni nemůže znamenat, že dochází k plnění ze strany stěžovatelky, neboť vedlejší účastnice byla vázána smluvním ujednáním o dodávce elektrické energie s uvedenými společnostmi. Lze tak souhlasit i se závěrem okresního soudu, že nešlo o bezdůvodné obohacení na straně vedlejší účastnice. Nebylo ani prokázáno, že by tato měla vědomost o přerušení dodávky elektřiny od společnosti EPK Trade s.r.o.
6. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 2. 2019 č. j. 33 Cdo 1850/2018-226, protože nebyly splněny předpoklady jeho přípustnosti podle §237 občanského soudního řádu. Na stěžovatelkou formulované otázce, zda v daném případě byly naplněny podmínky nepřikázaného jednatelství nutného podle §3007 občanského zákoníku či nepřikázaného jednatelství účelného podle §3009 občanského zákoníku, nebyl založen výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení. Krajský soud založil své rozhodnutí na závěru, že již samotná žalobní tvrzení vylučují podřazení nároku pod ustanovení o nepřikázaném jednatelství. Stěžovatelka totiž nejednala v záležitosti vedlejší účastnice, nýbrž poskytla plnění, ke kterému byla zásadně povinna sama ze smlouvy s EPK Trade s.r.o. Nadto nelze přihlížet, že ve vztahu k uvedené právní otázce stěžovatelka ani neuplatnila způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Své námitky staví na vlastní skutkové verzi, jestliže oproti krajskému soudu prosazuje, že z důvodu prodlení s plněním dluhů přerušila dodávku elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o., že svým jednáním odvracela újmu, která žalované bezprostředně hrozila, a že vedlejší účastnice měla vědomost, že jí v prosinci 2015 dodává elektřinu napřímo stěžovatelka. Stěžovatelka v dovolání uvedla, že institut dodávky poslední instance se mohl uplatnit v případech, kdy obchodník s elektřinou ztratí schopnost dodávat elektřinu do odběrného místa zákazníka, nikoli v případě, že do odběrného místa je přerušena dodávka elektřiny z důvodu dlužných plateb za dodávku elektřiny. V této souvislosti nicméně nevymezila přípustnost dovolání v intencích §237 občanského soudního řádu, když neuvedla, které z v něm uvedených kritérií má za naplněné.
III.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v důsledku jednání společnosti EPK Trade s.r.o., která neplatila za dodávanou energií a zadržovala platby od koncových odběratelů, byla podle §30 odst. 1 písm. d) a §51 odst. 1 písm. b) energetického zákona oprávněna ukončit či přerušit dodávku elektřiny, včetně dodávky do odběrných míst vedlejší účastnice. Tyto dodávky proto skutečně zastavila, avšak jen vůči společnosti EPK Trade s.r.o., zatímco vedlejší účastnici jako koncové zákaznici nikoli. Z tohoto důvodu jí měl vůči vedlejší účastnici vzniknout nárok na zaplacení žalované částky z titulu nepřikázaného jednatelství.
8. Námitky stěžovatelky směřují především vůči napadenému usnesení dovolacího soudu, který odmítl její dovolání. Podle jejího názoru tak učinil nezákonně, respektive neústavně, čímž jí byl odepřen přístup k dovolacímu soudu. K projednání dovolání totiž měly být splněny zákonné podmínky jeho přípustnosti. Odůvodnění tohoto usnesení je nesrozumitelné a ve výsledku chybné. Stěžovatelka ve svém dovolání formulovala otázku hmotného práva, která dosud neměla být v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, a to, zda v daném případě byly naplněny podmínky nepřikázaného jednatelství nutného či nepřikázaného jednatelství účelného podle §3007 či 3009 občanského zákoníku. Tuto otázku zároveň doplnila o podrobnou právní argumentaci. Podle jejího názoru neobstojí závěr, že takto vymezená otázka není otázkou, na které byl založen výrok rozsudku odvolacího soudu. Okresní soud i krajský soud ve svých rozsudcích zjišťovaly skutkový stav právě ve světle zákonných podmínek nepřikázaného jednatelství. Šlo o základní právní otázku, kterou se zabývaly, byť dospěly k závěru, že skutková zjištění nárok stěžovatelky na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů nepřikázaného jednatelství neopodstatňují. Posouzení naplnění podmínek pro použití §3007 či 3009 občanského zákoníku není skutkovým hodnocením. Povahu právní otázky má také postup stěžovatelky, která přerušila dodávky společnosti EPK Trade s.r.o. a elektrickou energií poskytovala přímo vedlejší účastnici. Stěžovatelka odmítá, že by svou právní argumentaci stavěla na odlišném skutkovém závěru.
9. Dovolací soud měl pochybit i tím, že nepřihlédl k námitce nesprávnosti právního závěru o použitelnosti institutu dodávky poslední instance, neboť ve vztahu k ní nebylo vymezeno, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích §237 občanského soudního řádu. Použitelnost uvedeného institutu představovala toliko dílčí právní otázku související s otázkou naplnění podmínek nepřikázaného jednatelství nuceného podle §3007 občanského soudního řádu. Výše uvedená právní otázka naplnění podmínek nepřikázaného jednatelství, která doposud neměla být řešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu, se proto vztahuje i k této námitce a dovolací soud se s ní měl blíže zabývat.
10. K vlastnímu posouzení žaloby ze strany obecných soudů stěžovatelka uvádí, že jí byl upřen nárok na kompenzaci nákladů na realizovanou dodávku elektřiny vůči vedlejší účastnici, čímž byla dotčena na svém vlastnickém právu i na právu podnikat. Obecné soudy odmítly poskytnout ochranu jejímu mimořádnému postupu reagujícímu na mimořádnou situaci na trhu s elektřinou. Stěžovatelka je přesvědčena, že v případě přerušení dodávky by vedlejší účastnici hrozila škoda. Současně neobstojí argument, že dodávkou elektřiny nejednala v záležitosti vedlejší účastnice, ale záležitosti vlastní. Takové posouzení opomíjí celkový obchodní a právní kontext věci prokázaný již v řízení před okresním soudem. Stěžovatelka znovu připomíná, že po 1. 12. 2015 již nebyla povinna fyzicky dodat elektřinu společnosti EPK Trade s.r.o. Následující plnění nesměřovalo vůči této společnosti, ale přímo vůči vedlejší účastnici. Lze jen dodat, že za toto období vedlejší účastnice nezaplatila za dodávku elektřiny ani uvedené společnosti, ani žádnému jinému subjektu. Obecné soudy svým posouzením věci vyslaly velmi negativní signál pro trh s elektřinou, že rozhodnutí stěžovatelky nebylo správné a že tímto způsobem dodavatel elektřiny nemá postupovat, jakož i že není možné obcházet smluvní vztahy, přestože dochází k odklonům mnohamilionových plateb a je zde přinejmenším důvodné podezření z páchání masivní hospodářské kriminality. Napříště tak stěžovatelka udělá lépe, ponechá-li vedlejší účastnici bez dodávky elektřiny bez ohledu na roční období. Právní závěry obecných soudů lze podle stěžovatelky souhrnně označit jako sofistikované odůvodnění zjevné nespravedlnosti.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené formální náležitosti, včetně podmínky právního zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky, napadenými rozhodnutími a obsahem spisu vedeného před okresním soudem pod sp. zn. 20 C 79/2017, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
14. Námitky stěžovatelky směřují jednak vůči posouzení otázky přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem z hlediska §237 občanského soudního řádu, jednak vůči právnímu posouzení věci, kdy obecné soudy neshledaly v jejím jednání naplnění podmínek nepřikázaného jednatelství podle §3007, případně §3009 občanského zákoníku.
15. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (a ve stanovených případech u jiného orgánu), podmínkou ovšem je, že se tak musí stát "stanoveným postupem". Odpověď na otázku, co přesně se rozumí tímto postupem, se odvíjí od příslušné zákonné procesní úpravy, která musí uplatnění práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) reálně umožňovat. Jsou-li přitom v konkrétním případě splněny procesní předpoklady projednání určitého návrhu a rozhodnutí o něm, je povinností soudu odpovídající uvedenému základnímu právu, aby k projednání tohoto návrhu přistoupil a ve věci rozhodl. Nesprávné posouzení těchto předpokladů, jež by mělo za následek odmítnutí či zastavení řízení o řádně a včas podaném návrhu, který by jinak mohl být věcně projednán (tj. u něhož by absentoval jiný důvod odmítnutí či zastavení řízení o něm, jehož posouzení by nezáviselo na uvážení soudu, který o něm rozhoduje), by mělo vůči tomu, kdo jej podal, za následek odepření přístupu k soudu.
16. Stěžovatelka má za to, že řádně vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 občanského soudního řádu, když otázku, jež neměla být v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, formulovala slovy, "zda v daném případě byly naplněny podmínky nepřikázaného jednatelství nutného či nepřikázaného jednatelství účelného" podle §3007 a 3009 občanského zákoníku. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že takto formulovaná otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu skutečně řešena být nemohla, protože její podstatou je výlučně právní posouzení skutkových zjištění učiněných obecnými soudy ve věci stěžovatelky. Ustanovení §237 občanského soudního řádu nicméně předpokládá takové vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, jež bude mít obecnou povahu a jejíž řešení bude použitelné v rozhodovací praxi soudů za účelem jejího sjednocení. Obecná formulace otázky se vyžaduje i v případech, kdy bude použitelnost právních závěrů v rozhodovací praxi obecných soudů (mimo věc, v níž je podáno dovolání) s ohledem na specifika věci omezena či dokonce vyloučena. Nejvyššímu soudu proto nelze vytknout závěr, že stěžovatelkou vymezená otázka právního posouzení její věci nemohla založit přípustnost dovolání. Stěžovatelka navíc závěr o nepřikázaném jednatelství dovozovala z jiného než obecnými soudy zjištěného skutkového stavu, v důsledku čehož uplatnila jiný dovolací důvod než nesprávné právní posouzení věci, který předpokládá §241a odst. 1 občanského soudního řádu. V řízení před obecnými soudy totiž nebylo prokázáno, že došlo k přerušení dodávky elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o., že jednáním stěžovatelky byla odvrácena újma, která vedlejší účastnici bezprostředně hrozila, ani že vedlejší účastnice měla vědomost, že jí v prosinci 2015 stěžovatelka dodává elektřinu napřímo. Jinak řečeno, stěžovatelka se v podstatě domáhala přehodnocení skutkových zjištění krajského soudu.
17. Za této situace odmítnutím dovolání nemohlo dojít k porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně je třeba dodat, že skutečnost, že dovolání zpochybňovalo i skutkové posouzení věci obecnými soudy, nemůže jít - s ohledem na složitost rozlišení skutkových a právních otázek - stěžovatelce k tíži v tom smyslu, že by ji omezila v přístupu k Ústavnímu soudu, pokud jde o možnost podat z těchto hledisek ústavní stížnost proti rozsudkům krajského soudu a okresního soudu [usnesení ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3634/10 (U 3/60 SbNU 777), body 8 až 10, nález ze dne 5. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 3851/15 (N 60/81 SbNU 57), bod 25, nebo stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (460/2017 Sb.), bod 57]. Ústavní soud tak považoval dovolání za odmítnuté pro nepřípustnost z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, pročež mohl přezkoumat také napadené rozsudky.
18. Ve vztahu k rozsudkům krajského soudu a okresního soudu Ústavní soud uvádí, že ze skutkových zjištění učiněných těmito soudy neplynou okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že v prosinci 2015 již neexistoval smluvní vztah mezi stěžovatelkou a společností EPK Trade s.r.o., na jehož základě docházelo k dodávce elektřiny do jednotlivých odběrných míst, nebo že by neexistovala smlouva, na jejímž základě odebírala elektrickou energii od uvedené společnosti vedlejší účastnice. Po dobu trvání těchto smluvních vztahů proto stěžovatelka nemohla jednostranně rozhodnout, že jí prováděná dodávka elektrické energie, k níž se smluvně zavázala, bude mít najednou jiný právní režim a mít za následek vznik jiných závazkových vztahů. Podle §30 odst. 1 písm. d) a §51 odst. 1 písm. b) energetického zákona byla oprávněna pouze zastavit dodávku elektřiny, což však ve skutečnosti neučinila. Žádné pochybení, s nímž by bylo lze spojovat závěr o nerespektování zásad spravedlivého procesu, neplyne ani ze způsobu, jakým se obecné soudy vypořádaly s argumentací stěžovatelky ohledně nepřikázaného jednatelství. V tomto ohledu vyložily, z jakého důvodu nebyly splněny podmínky nepřikázaného jednatelství podle §3007 (nešlo o cizí záležitost) a §3009 občanského zákoníku (stěžovatelka plnila na základě existujícího smluvního vztahu). Jejich právní závěry, jež jsou shrnuty výše, jsou náležitě a přesvědčivě odůvodněny. Napadenými rozsudky nedošlo k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani žádného jiného jejího ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
19. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu