ECLI:CZ:US:2019:4.US.1662.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1662/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele: V. M., t. č. ve vazbě ve Spolkové republice Německo, zastoupeného Mgr. Miroslavem Kučerkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 416/37, proti usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. března 2019, č. j. 33 NT 1609/2019-8, Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 26. listopadu 2018, č. j. KRPS-31018-62/TČ-2018-010082, za účasti Okresního soudu Praha-západ a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením zajistila Policie České republiky (dále jen "policie") jako náhradní hodnotu podle §79g odst. 1 trestního řádu nemovité věci stěžovatele konkretizované v rozhodnutí; stížnost Okresní soud Praha-západ (dále jen "stížnostní soud") zamítl jako nedůvodnou.
Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že stížnost proti rozhodnutí police o zajištění náhradní hodnoty chtěl odůvodnit po nahlédnutí do spisu, které mu nebylo umožněno; stížnost proto odůvodnil bez znalosti spisu. Podle stěžovatele byla porušena jeho základní práva tím, že nemohl nahlédnout do spisu; proti postupu policie podal námitky státnímu zástupci a proti jeho vyrozumění podal podnět k dohledu nad činností podle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, o němž nebylo doposud rozhodnuto.
Stěžovatel je přesvědčen, že právo nahlédnout do spisu mu podle §65 odst. 1 trestního řádu příslušelo, a to i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu - viz nálezy ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. IV. ÚS 472/2000 (N 15/21 SbNU 107), či ze dne 6. března 2014, sp. zn. III. ÚS 1956/13 (N 28/72 SbNU 325), a usnesení ze dne 14. května 2008, sp. zn. II. ÚS 2061/07 (všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz). Podle nálezu ze dne 17. června 2004, sp. zn. III. ÚS 239/04 (N 80/33 SbNU 273) "...při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné legitimní zájmy, zejména zájem státu na efektivitě trestního stíhání". Podle stěžovatele však nenastala ani tato situace, neboť neexistuje zájem České republiky, ale jsou zajištěny pouze zájmy cizí mocnosti - ani v rámci mezinárodní spolupráce se orgány činné v trestním řízení nemohou oprostit od svých povinností. Stěžovatel tvrdí, že trestná činnost, jíž mu Ruská federace klade za vinu, je jen uměle vykonstruovaná, odkazuje přitom na studie, které poukazují na rostoucí nárůst obvinění vůči ruským podnikatelům tzv. "rejderstvo". V takových případech není účelem trestní stíhání stěžovatele, ale zajištění majetku jeho společností, což je patrno i z popisu jeho ruských obchodních aktivit.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadená usnesení porušující jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, 36, 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Z napadených usnesení se podává, že policie na základě sdělení poškozených věřitelů na území Ruské federace, zahájila úkony trestního řízení, neboť stěžovatel mohl spáchat zločin věci legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Stěžovatel měl za svou společnost uzavřít nejméně 37 smluv a obdržet peněžní prostředky na výstavbu domu ve V. (Ruská federace), poté společnost přejmenoval, přemístil a převedl svůj podíl na manželku. Podle dalších zjištění provádí nyní tato společnost výstavbu na pozemcích stěžovatele v M. (Spolková republika Německo). Protože na účtech společností nebyly zjištěny prostředky ve výši předpokládané škody, zajistila policie po předchozím souhlasu státního zástupce náhradní hodnoty (nemovité věci). Stížnostní soud přezkoumal důvody zajištění i správnost postupu policie a učinil závěr, že byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro takový postup.
Jakkoliv stěžovatel napadl usnesení o zajištění náhradní hodnoty a následnou stížnost, v ústavní stížnosti brojí především proti důvodům, pro které mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu; námitky tedy nesměřují proti napadeným usnesením, ale proti jinému postupu orgánů činných v trestním řízení, a to přesto, že důvody zajištění náhradní hodnoty jsou v usnesení policie dostatečně jasně vysvětleny. Ani odkaz stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu není případný, neboť důvody pro odepření nahlédnutí do spisu nejsou předmětem napadených rozhodnutí, a nemohlo tak být porušeno právo na rovnost (čl. 37 odst. 3 Listiny). Zajištěním nemovitostí není stěžovatel zbaven svého vlastnictví - není popřeno jeho právo vlastnit (čl. 11 odst. 1 Listiny), ale jen omezena dispozice s majetkem ze zákonných důvodů. Policejní rozhodnutí nepředjímá rozhodnutí konečné; teprve v dalším řízení (po případném zahájení trestního stíhání) mohou soudy, bude-li pro to existovat důvod, rozhodnout o propadnutí náhradní hodnoty (§71 trestního zákoníku).
Z obou usnesení je patrné, že orgány činné v trestním řízení se důkladně zabývaly existencí důvodů pro omezení stěžovatele a rozhodly, aniž by porušily čl. 2 odst. 2 Listiny (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky), podle kterého lze státní moc vykonávat jen v případech a mezích stanovených zákonem a jen zákonným způsobem. Stěžovatel nebyl omezen ani v přístupu k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), nebyl zkrácen v žádných zaručených právech a není důvod pro zásah Ústavního soudu.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu