ECLI:CZ:US:2019:4.US.1790.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1790/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 19. 3. 2019, č. j. 15 Co 48/2019-247, a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 12. 2018, č. j. 0 P 211/2017-211, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Pelhřimově jako účastníků řízení, a dále nezletilé N. L., v řízení před obecnými soudy zastoupené městem Jindřichův Hradec jako kolizním opatrovníkem, O. D. a J. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka (dále též "matka") podala dne 8. 10. 2018 k Okresnímu soudu v Pelhřimově (dále jen "okresní soud") návrh na zrušení pěstounské péče a svěření dcery N. (dále též "nezletilá") do její péče. Zamítavý rozsudek okresního soudu uvedený v záhlaví napadla stěžovatelka odvoláním u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud" či "odvolací soud"), který rozhodnutí okresního soudu v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil.
Stěžovatelka před obecnými soudy namítala, že od posledního rozhodnutí ve věci péče o nezletilou u ní došlo ke zlepšení zdravotního stavu a celkových poměrů, v důsledku čehož navrhovala zrušení pěstounské péče a svěření dítěte zpět do své výlučné péče. Nezletilá je od roku 2017 svěřena do pěstounské péče bratra stěžovatelky - J. H. Pěstoun s návrhem stěžovatelky na zrušení této péče a svěření nezletilé do péče matky nesouhlasil; otec nezletilé k němu nezaujal stanovisko, o nezletilou se nezajímá. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že matka pobírá invalidní důchod, pracuje jako obsluha v baru, bydlí v panelovém domě, je v ambulantní péči psychiatričky a její psychický stav je stabilizovaný.
Dále bylo okresním soudem zjištěno, že nezletilá tráví s matkou přibližně dvě hodiny každý pátek. Podle pohovoru má nezletilá ke svému strýci-pěstounovi i matce kladný vztah, na setkání s matkou se těší, nicméně na zprávu o zrušení pěstounské péče reagovala pláčem. Posléze nedokázala říci, zda by chtěla žít trvale s matkou či strýcem. Soudu nezletilá sdělila, že jí u strýce nic nechybí, má ráda lidi ve svém okolí a na této situaci by nic měnit nechtěla, byť by se s matkou ráda vídala častěji. Okresní soud uzavřel, že by měl pěstoun pozitivně podporovat vztah nezletilé k matce, v řízení však nebylo prokázáno, že je matka schopna zabezpečit pravidelnou péči o svoji dceru, a nejsou tak dány důvody pro zrušení pěstounské péče, neboť prvořadým zájmem je zachování stabilního a zdravého výchovného prostředí nezletilé, ve kterém ona sama dobře prospívá a je spokojená.
V odvolacím řízení opatrovník připustil, že stav matky se sice zlepšil, po doplnění dokazování však navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. Dokazováním před odvolacím soudem bylo zjištěno, že matka se s nezletilou již setkává častěji a nezletilá u matky jednou zůstala přes noc. Matka vypověděla, že komunikace s pěstounem je problematická a opatrovník přislíbil, že termíny styku matky s dcerou sám projedná. Lékařskou zprávou ošetřující psychiatričky bylo prokázáno, že zdravotní stav matky je stabilizován. Přesto krajský soud vyhodnotil, že současné stabilní a kvalitní zázemí nezletilé je vzhledem k primárnímu zájmu dítěte určující pro setrvání nezletilé v péči pěstouna minimálně do doby, než se její vztah s matkou více prohloubí. Krajský soud při zdůraznění povinnosti pěstouna zlepšit komunikaci s matkou a vyvinout veškeré úsilí pro prohloubení vazeb mezi matkou a dcerou uzavřel, že okresní soud rozhodl správně a jeho rozsudek potvrdil. Dovolání proti rozsudku krajského soudu v dané věci není přípustné.
Proti výše uvedeným rozsudkům obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, ve které namítá, že i přesto, že disponuje podmínkami k výchově nezletilé, soud pěstounskou péči nezrušil a nezletilou matce do péče nesvěřil. Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv konkrétně v tom, že nezletilá nebyla odvolacím soudem vyslechnuta za účelem zjištění jejího aktuálního stanoviska, a v tom, že krajský soud nevyhověl návrhu na odročení jednání, aby v mezidobí mohlo dojít k zintenzivnění vztahu nezletilé s matkou, a nezletilá tak nebyla déle ve stavu nejistoty - proč setrvává v péči pěstouna i přesto, že je matka schopna se o ni starat. Podle stěžovatelky pěstoun brání rozvinutí hlubšího vztahu mezi matkou a dcerou tím, že s matkou téměř nekomunikuje, nesnaží se jí vyjít vstříc a setkání s nezletilou umožňuje pouze ve velmi omezeném rozsahu. Stěžovatelka uvádí, že pěstounská péče je pouze dočasným řešením; proto by měla být soudem zrušena, neboť ona jako matka je v současné době schopna zajistit rodičovskou péči, která by měla mít před péčí pěstounskou přednost. Pro tyto důvody spatřuje stěžovatelka v rozsudcích obecných soudů porušení svých základních práv na rodičovství, rodinu a její ochranu podle čl. 10 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a tzv. práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, je však zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je v tomto případě především vyjádřením nesouhlasu se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů a postrádá ústavněprávní rozměr. Krajský soud nehodnotil jen to, zda a jak se změnily poměry matky od doby, kdy byla nezletilá svěřena do pěstounské péče, ale také to, jaké dopady by na ni mělo případné zrušení této péče a její svěření do péče matky. Krajský soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte není jisté, že případná změna péče nebude mít na nezletilou negativní vliv a současná forma péče o nezletilou by tudíž měla být zachována alespoň do doby, než bude případný negativní vliv vyloučen. Krajský soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky o nedostatečně provedeném dokazování před okresním soudem, neboť o rozhodných skutečnostech v zásadě není sporu; vycházel proto především ze skutkového stavu, jak jej zjistil okresní soud.
Z prokázaného (nesporného) skutkového stavu podle obecných soudů vyplývá, že jisté zlepšení poměrů na straně stěžovatelky nezakládá (zatím) jistotu, že je případná změna péče v nejlepším zájmu nezletilé, který je předním hlediskem při rozhodování (viz např. nález ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 3216/13). Nejdůležitější je tedy podle obecných soudů zejména celkový dopad navrhované změny na nezletilou. Nechybí-li nezletilé u pěstouna v zásadě nic, dobře prospívá ve škole, cítí se šťastná, a s matkou by se sice ráda vídala častěji, nicméně ani ona sama se nevyslovila pro změnu pečující osoby (jde o dívku starší 11 let, která je schopna projevit svůj názor na věc), neshledal krajský soud důvod na tomto stavu nic měnit.
Krajský soud postupoval podle Ústavního soudu v duchu pravidel "spravedlivého procesu", nevyslechl-li nezletilou před soudem a jednání na návrh matky neodročil. Z rozsudku krajského soudu se podává, že opatrovník zjistil stanovisko nezletilé v říjnu 2018, nadto byla nezletilá okresním soudem vyslechnuta dne 10. 12. 2018. V době rozhodování v březnu 2019 měl krajský soud dostatek relevantních a aktuálních podkladů pro to, aby primárně vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, a to tím spíše, jestliže se nezletilá ohledně preferovaného vývoje péče vyjadřovala neurčitě a k současnému stavu zaujímala pozitivní postoj. Návrh na odročení jednání nepovažoval krajský soud za důvodný, neboť je to podle jeho závěru právě stav nejistoty o budoucím uspořádání rodinných poměrů nezletilé, který na ni má negativní vliv, jak ostatně vyplývá i z pohovoru s nezletilou z října 2018. S tímto závěrem se ztotožňuje i Ústavní soud, ačkoliv jeho úkolem není plnit roli "další přezkumné instance" v rámci obecné justice. Návrhu na přerušení řízení nemohl krajský soud vyhovět z důvodu nesouhlasu pěstouna jako dalšího účastníka řízení.
Ústavní soud neshledal v postupech obecných soudů porušení základních práv stěžovatelky, ke kterým mělo ze strany obecných soudu dojít tím, že soud nesvěřil nezletilou do její péče i přes zlepšení jejích poměrů, v odvolacím řízení nebyla dcera vyslechnuta a krajský soud nevyhověl návrhu na odročení jednání a přerušení řízení. Obecné soudy srozumitelně odůvodnily, že ke zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky nepostačuje sama změna poměrů, pro které byla původně nezletilá do pěstounské péče svěřena, nýbrž je stěžejní dopad potenciální změny na život dítěte.
Názor dítěte a jeho zájmy byly v řízeních spolehlivě zjištěny provedením pohovoru nezletilé s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") a následnou výpovědí při jednání u okresního soudu. Ústavní soud opakovaně rozhodl, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu (srov. nález ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1708/14). Procesní složka tzv. participačního práva dítěte, jehož se řízení vedená před obecnými soudy týkala, byla zachována, neboť obecné soudy měly k dispozici dokonce dvě vyjádření nezletilé k projednávané věci, a to z doby nedlouho před rozhodnutím krajského soudu. Vzhledem k tomu, že nezletilé je 11 let a svůj pozitivní postoj k pěstounské péči a tamnímu prostředí vyřkla jak před zástupcem OSPOD, tak před okresním soudem, byla dodržena povinnost zjišťovat názor dítěte, a to včetně způsobu zjišťování tohoto názoru či váhy, která mu má být přikládána v rámci hledání a posuzování nejlepšího zájmu dítěte (viz např. nález ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. III. ÚS 1265/16).
Ústavní soud dává stěžovatelce za pravdu, že změna poměrů je zákonným důvodem pro nové rozhodnutí ve věci péče o nezletilou; v tomto případě sice daná změna nové rozhodnutí soudu neodůvodňovala, to však (jak obecné soudy zdůraznily) není překážkou potenciálně odlišného rozhodnutí soudu v budoucnu, neboť při absenci překážek na straně rodičů má mít rodičovská péče před péčí pěstounskou přednost. Nadto Ústavní soud apeluje na pěstouna, aby podporoval nezletilou v jejím pozitivnímu náhledu na matku a celkový vztah s ní; opačné chování může být posouzeno jako jednání v rozporu se zájmem dítěte a představovat důvod pro nové rozhodnutí o péči o nezletilou. Z výše uvedených důvodů nebyla porušena základní práva stěžovatelky na ochranu rodiny, rodičovství a dětí.
Napadené rozsudky obecných soudu jsou dostatečně odůvodněny a námitky stěžovatelky jsou v nich přesvědčivě vypořádány. Krajský soud neměl povinnost nezletilou znovu vyslechnout, přičemž v souladu s procesními pravidly a ústavním pořádkem vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu; současně pečlivě odůvodnil, proč jednání neodročil ani nepřerušil řízení. Ústavní právo na tzv. spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny nezaručuje účastníkovi právo na rozhodnutí podle jeho představ, ale právo na projednání věci podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě bezezbytku stalo (srov. usnesení ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3706/18).
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu