ECLI:CZ:US:2019:4.US.2122.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2122/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Marcely Šerclové, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 187/2019-289 ze dne 23. dubna 2019, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j 58 Co 26/2018-237 ze dne 29. srpna 2018, ve znění opravného usnesení č. j. 58 Co 26/2018-254 ze dne 3. října 2018, a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 4 C 297/2015-162 ze dne 25. října 2017, ve znění opravného usnesení č. j. 4 C 297/2015-172 ze dne 27. listopadu 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, a Dr. et Mgr. Marie Arnoštové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "nalézací soud") zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí ideálního podílu o velikosti 1/2 na nemovitosti zapsané na LV č. X pro katastrální území Uherské Hradiště. Žalobu zdůvodnila stěžovatelka tím, že darovala vedlejší účastnici (žalované) 6. 4. 2012 předmětný podíl na nemovitosti. Důvodem pro uzavření darovací smlouvy měla být rada od manžela žalované; smlouvou mělo dojít k významným změnám v majetkových poměrech na straně stěžovatelky v rámci probíhajícího řízení ve věci výživného k jejím nezletilým synům a jejich otci. Stěžovatelka odvolala svůj dar pro nevděk a podala výše uvedenou žalobu.
Proti rozsudku nalézacího soudu podala stěžovatelka odvolání a Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl tak, že rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Věcí se dále zabýval Nejvyšší soud, který v napadeném usnesení podrobně odůvodnil, proč považuje dovolání za nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. Rozhodl tak především proto, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Proti všem rozhodnutím obecných soudů podala stěžovatelka včasnou ústavní stížnost a Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou její přípustnosti; dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala před jejím podáním všechny procesní prostředky, které má k dispozici.
Stěžovatelka svoji ústavní stížnost odůvodňuje výlučně tím, že v její věci rozhodovala JUDr. Jaroslava Hamadová, soudkyně nalézacího soudu, která v jiném řízení vyslovila, že se cítí být podjatá, neboť zná JUDr. Jana Arnošta, manžela vedlejší účastnice, bývalého soudce nalézacího soudu. Žádnou jinu argumentaci ústavní stížnost neobsahuje - stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno právo vlastnit majetek a právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že ve věci rozhodovala podjatá a nikoliv nestranná soudkyně.
Řízení před Ústavním soudem ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, která připadá v úvahu až tehdy, vyčerpá-li předtím účastník řízení před obecnými soudy všechny procesní prostředky, které mu zákon na jeho ochranu poskytuje, vyjma návrhu na obnovu řízení (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V tomto případě v průběhu řízení před obecnými soudy vznesla stěžovatelka námitku podjatosti zákonné soudkyně, o které odvolací soud rozhodl tak, že námitka není důvodná. Po skončení řízení se obrací stěžovatelka fakticky znovu s námitkou podjatosti na Ústavní soud. Tvrdí-li však stěžovatelka, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně, měla možnost nejprve podat žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Podmínkou naplnění důvodu zmatečnosti podle citovaného ustanovení není existence pravomocného rozhodnutí o (ne)vyloučení soudce z důvodu jeho podjatosti. Existenci tohoto zmatečního důvodu soudce v řízení o zmatečnost může znovu posoudit přesto, že bylo rozhodnuto v původním řízení na základě včas uplatněné námitky o tom, že soudce vyloučen není.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neuvádí, že by se pokusila napravit tvrzený zmatečnostní důvod podáním žaloby pro zmatečnost, nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky obrany a ústavní stížnost je tak podle §43 odst. 1 písm. e) zák. o Ústavním soudu nepřípustná. Proto ji soudce zpravodaj mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj