ECLI:CZ:US:2019:4.US.2365.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2365/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele F. H., zastoupeného Mgr. et Mgr. Zuzanou Frantíkovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 9. dubna 2019, č. j. 15 Co 112/2019-375, a Okresního soudu v Táboře ze dne 23. ledna. 2019, č. j. 30 P 244/2015-346, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře jako účastníků řízení, a dále a) nezletilého M. H., b) nezletilého F. H., c) nezletilé T. H. a d) K. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Táboře (dále jen "nalézací soud") bylo rozhodnuto o změně úpravy styku, a to tak, že stěžovatel (dále též "otec") je oprávněn stýkat se s nezletilými vedlejšími účastníky (dále též "nezletilí") takto:
- každý lichý týden v roce od čtvrtka od 12.00 hodin, kdy otec nezletilé vyzvedne ve školním zařízení, do neděle do 18.00 hodin, kdy je odevzdá matce před jejím domem;
- o jarních prázdninách v lichém roce od pátku, který prázdninám bezprostředně předchází, od 12.00 hodin, kdy otec nezletilé vyzvedne ve školním zařízení, do neděle, kterou prázdniny končí, do 18.00 hodin, kdy je odevzdá matce před jejím domem;
- o podzimních prázdninách v sudém roce od středy, která prázdninám bezprostředně předchází, od 12.00 hodin, kdy otec nezletilé vyzvedne ve školním zařízení, do posledního dne prázdnin do 18.00 hodin, kdy je předá matce před jejím domem;
- o letních prázdninách od 1. 7. od 9.00 hodin do 15. 7. do 18.00 hodin a od 1. 8. od 9.00 hodin do 15. 8. do 18.00 hodin, kdy nezletilé otec převezme před domem matky a tamtéž je matce předá;
- o vánočních prázdninách od 26. 12. od 9.00 hodin do 30. 12. do 18.00 hodin, kdy nezletilé převezme před domem matky a tamtéž je matce předá.
Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 9. 2016, č. j. 30 P 244/2015-162, bylo-li jím rozhodováno o úpravě styku otce s nezletilým M. a nezletilým F., a dále rozsudek téhož soudu ze dne 31. 8. 2017, č. j. 30 P 244/2015-218, bylo-li jím rozhodováno o úpravě styku otce s nezletilou T. Nebylo tak zcela vyhověno návrhu stěžovatele, který se domáhal sjednocení styku u všech sourozenců (synové měli styk upravený od čtvrtka do pondělí a dcera od pátku do pondělí), a dále se stěžovatel domáhal rozšíření styku již od středy, zrušení výjimečného styku o Velikonocích a změny úpravy styku o vánočních svátcích, neboť se chtěl jednou za dva roky stýkat s dětmi o Štědrém dnu a slavit s nimi tento křesťanský svátek.
Rozsudek nalézacího soudu byl potvrzen napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále též "odvolací soud").
Citovanými rozsudky byl upraven styk stěžovatele s jeho nezletilými dětmi již poněkolikáté. Oproti předchozí úpravě byl sjednocen styk otce se všemi sourozenci, dále byla vypuštěna úprava styku o Velikonocích, neboť zbytečně zasahovala do běžného styku otce s dětmi. U všech dětí byl zkrácen styk do neděle 17:00 a zamítnuta jiná úprava pro Vánoce, při které by si rodiče Štědrý den střídali.
Proti oběma rozsudkům podal řádně zastoupený stěžovatel včasnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že rozsudek nalézacího soudu je založen na domněnkách, které nemají oporu v dokazování. Nalézací soud se podle stěžovatele dopustil pochybení spočívajícího v tzv. opomenutých důkazech, účastnický výslech rodičů byl podle něj nesprávně proveden a celkový postup soudu považuje stěžovatel za svévolný a porušující jeho "právo na spravedlivý proces". Stěžovatel dále namítá, že názor dětí byl v průběhu řízení zjištěn nespolehlivým a zkreslujícím způsobem. Stěžovatel podrobně popisuje, jak probíhá jeho styk s nezletilými dětmi, polemizuje zejména se závěry nalézacího soudu a ohrazuje se proti způsobu, jakým soudy interpretovaly přání jednotlivých dětí a jejich nejlepší zájem.
Stěžovatel má za to, že byl rozhodnutím soudů obou stupňů zkrácen na svých základních právech, zejména že bylo porušeno jeho právo na péči a výchovu vlastních dětí podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž mělo být zasaženo do stěžovatelova práva na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále má stěžovatel za to, že bylo postupem soudů porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud se podrobně seznámil s obsahem ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná. Především lze pro stručnost odkázat na oba napadené rozsudky, které obsahují podrobné odůvodnění aktuální úpravy styku stěžovatele s jeho dětmi. Ústavní soud, na rozdíl od stěžovatele, v precizně vysvětlených skutkových i právních závěrech obou obecných soudů žádnou svévoli nespatřuje. V rozsudcích je logicky vysvětleno, proč soudy změnily víkendovou a velikonoční úpravu styku, jakým způsobem zohlednily názor nezletilých dětí zjištěný postupem podle §100 odst. 3 o. s. ř.,
a vysvětlily i to, z jakých důvodů nově nastavený režim styku odpovídá věku, přáním, mimoškolním i jiným aktivitám nezletilých a jejich nejlepšímu zájmu. Právě tento zájem musí být hlavním kritériem při rozhodování soudů ve věci péče o nezletilé děti.
Ústavní soud pro názornost odkazuje na odstavec 11 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž se uvádí, že děti jsou názorově ovlivněné konfliktní situací mezi rodiči, a lze předpokládat, že budou-li konfrontovány s otcovským prostředím, budou říkat to, co chce otec, budou-li konfrontovány s prostředím mateřským, budou sdělovat to, co chce sdělovat matka. Je evidentní, že chování dětí a jejich psychický stav jsou dlouhodobě ovlivněny dlouhotrvajícím konfliktem mezi rodiči i "zatahováním" do rodičovského sporu a soudního řízení. V zájmu nezletilých dětí by nepochybně bylo, aby se celková situace stabilizovala a aby děti nebyly traumatizovány vleklým sporem. Samotná účast na soudním řízení, byť je názor nezletilých dětí zjišťován vhodným způsobem, je traumatizující a pro děti zásadně nevhodná. Namísto opakovaného podávání návrhů by se měli rodiče soustředit na celkové uklidnění situace, což by právě odpovídalo nejlepšímu zájmu jejich dětí.
Ústavní soud uzavírá, že styk stěžovatele s nezletilými je upraven v širokém rozsahu, především pak v takovém rozsahu, který považují obecné soudy za odpovídající a vyhovující zájmu všech nezletilých dětí. Soudy při svém rozhodnutí vycházely ze skutkového stavu, který je mezi účastníky nesporný (§120 odst. 3 o. s. ř.), navíc v řízení, v němž platí vyšetřovací zásada a soud není vázán návrhy účastníků
(§21, 26 z. ř. s.), takže neobstojí ani námitka stěžovatele o tzv. opomenutých důkazech. Ústavní soud v postupu obecných soudů nezjistil porušení příslušných procesních pravidel, natož porušení ústavních práv stěžovatele.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu