ECLI:CZ:US:2019:4.US.237.19.1
sp. zn. IV. ÚS 237/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti Marka Sazimy, zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2018, č. j. 15 Co 387/2018-102, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní korporace BNP Paribas Cardif Pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3217/16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti vedlejší účastnici (žalované) o uložení povinnosti zajistit opravu prasklého displeje mobilního telefonu v hodnotě 1 867,69 Kč. Stěžovateli bylo zároveň oběma soudy uloženo nahradit vedlejší účastnici náklady řízení.
Stěžovatel je přesvědčen, že soudy porušily jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Jednak se stěžovatel domnívá, že mu nesprávným poučením odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání bylo odepřeno právo na přístup k dovolacímu soudu; dále spatřuje v napadeném rozhodnutí ústavně nekonformní výklad občanského zákoníku z hlediska ochrany spotřebitele.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je sice přípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona, avšak je zjevně neopodstatněná.
Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží i k tomu, jak intenzivně případná pochybení mohou zasáhnout do práv a svobod stěžovatelů; z toho důvodu zásadně odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou tzv. bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Ústavní soud je přitom veden úvahou, že spory o tzv. bagatelní částky zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své (obvykle) nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).
Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní i z hlediska odvolacího řízení a stěžovatel žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů neuvádí. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda napadené rozhodnutí porušilo podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, což neshledal. Odvolací soud své rozhodnutí srozumitelně a logicky vysvětlil a dospěl k němu na základě odvolání stěžovatele, který tak měl možnost soudu předložit svůj náhled na věc a přesvědčit jej. Skutečnost, že se mu to nepodařilo, porušení jeho práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu