ECLI:CZ:US:2019:4.US.2630.19.2
sp. zn. IV. ÚS 2630/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. G., zastoupené Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem nám. Kinských 76/7, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2019 č. j. 25 Co 272/2018-537 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2018 č. j. 50 Nc 6260/2016-358, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a nezletilých A. E. G., E. A. G., L. F. G. a F. M. V. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2019 č. j. 25 Co 272/2018-537 se odkládá.
Odůvodnění:
Dne 12. 8. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena včas podaná ústavní stížnost stěžovatelky L. G., která je matkou nezletilých vedlejších účastníků, proti shora uvedenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ve výroku o péči o nezletilou A. E. G. a L. F. G. za dobu do 30. 6. 2019, nadále ho změnil tak, že s účinností od 1. 7. 2019 oba nezletilé svěřil do péče otce (výrok I.); ve výroku o péči o nezletilou E. A. rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok II.). O úpravě poměrů pro dobu po rozvodu manželství rodičů městský soud rozhodl tak, že změnil rozsudek obvodního soudu a všechny tři nezletilé děti svěřil do péče otce a matku zavázal povinností platit na jejich výživu částky soudem stanovené (výrok VIII.).
Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku městského soudu, který odůvodnila zájmem dětí. Uvedla, že nikterak nebránila a nebrání širokému styku otce s nezletilými dětmi, kterým umožnila odjezd na Nový Zéland k pobytu u otce, avšak nesouhlasí s tím, že by pobyt znamenal definitivní přestěhování do bydliště otce, změnu školy a naprosté přerušení vazeb s matkou či s okolím v České republice. Poukázala na to, že nezl. A. E. preferovala praktický způsob řešení tak, aby mohla zažít pobyt na Novém Zélandu, ale aby neztratila svá zdejší kamarádství, a předpokládá svůj návrat do České republiky 1. 11. 2019, aby zde nezameškala klasifikaci za první pololetí školního roku. Od otce nezletilých má však stěžovatelka pouze vágní informaci, že by s nezletilými zavítal do České republiky o zimních prázdninách na max. 14 dnů.
Stěžovatelka uvedla, že výkon rozhodnutí by pro stěžovatelku a nezletilé znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout v případné odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu.
Podle ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého budoucího rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu podání k závěru, že v daném případě se jedná o rozhodnutí učiněné ve věci úpravy poměrů nezletilých vyžadující trvalé přemístění dětí z místa jejich dosavadního pobytu v České republice na Nový Zéland. Protože výkon práv vyplývající z rozhodnutí by pro stěžovatelku, resp. pro nezletilé znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout odložením vykonatelnosti otci nezletilých, a Ústavní soud neshledal ani rozpor odkladu vykonatelnosti s důležitým veřejným zájmem, rozhodl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu