ECLI:CZ:US:2019:4.US.2706.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2706/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného Mgr. Štěpánem Lichovníkem, advokátem, sídlem Pellicova 23/8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2019 č. j. 4 Tdo 489/2019-714 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018 č. j. 12 To 318/2018-612, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, o vyloučení soudce Jaromíra Jirsy, takto:
Soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 2706/19.
Odůvodnění:
1. Přípisem ze dne 11. 11. 2019 předložil soudce Jaromír Jirsa III. senátu Ústavního soudu věc k rozhodnutí o jeho (ne)vyloučení z projednání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2706/19. Uvedl, že po podrobnějším seznámení s obsahem spisu zjistil, že má jistý vztah k osobě právního zástupce stěžovatele, jímž je advokát Mgr. Štěpán Lichovník. Jde o syna jeho kolegy ústavního soudce JUDr. Tomáše Lichovníka, k němuž ho pojí - vedle kolegiálního vztahu - letité přátelství. Doplnil, že osobně zná mimopracovně i jeho syna, k němuž nemá bližší vztah, jako k jeho otci, a přestože se subjektivně necítí být podjatý, mohly by o jeho podjatosti vzniknout objektivně pochybnosti.
2. Podle §36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
3. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze subjektivního a objektivního hlediska. Zatímco subjektivní hledisko je zaměřeno na vnitřní vztah soudce k věci, účastníkům (včetně vedlejších účastníků) nebo jejich zástupcům, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o nepodjatosti soudce [srov. nález ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. I. ÚS 722/05 (N 42/44 SbNU 533)]. Subjektivní hledisko účastníků řízení nebo samotného soudce je pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samo o sobě k vyloučení soudce nepostačuje. Není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká a je zapotřebí vyjít i z rozporu skutečností, které k těmto pochybnostem vedly (srov. usnesení ze dne 6. 10. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2800/07; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Výčet obsažený v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy poměr soudce k: 1) věci, 2) účastníkům, 3) vedlejším účastníkům nebo 4) jejich zástupcům, má co do potenciálu založit podjatost soudce či zdání o podjatosti "sestupnou tendenci", proto je zapotřebí tyto poměry rozlišit (srov. usnesení ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 808/13). Za poměr s největším potenciálem je považován poměr k věci samotné, potenciál menší má poměr k účastníkům (vč. vedlejších účastníků), nejmenší pak poměr soudce k zástupci účastníka, který soudce rozhodující v této věci namítá. K vyloučení soudce na základě poměru k zástupci stěžovatele je třeba přistupovat obezřetněji a zdrženlivěji než v případě poměru k věci či účastníkům. K tomu lze dospět teprve tehdy, je-li evidentní, že poměr soudce k dané věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda soudce bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Poměr soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to: a) jaká je povaha tohoto poměru, b) zda jde o poměr relevantní, tj. zda dosahuje v tomto směru určité nezbytné intenzity [srov. nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N98/23 SbNU 11)].
5. Třetí senát Ústavního soudu, který je příslušný k rozhodnutí podle §10 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu Org. 46/19 na období od 1. ledna 2019, ve znění účinném od 9. září 2019, se seznámil s vyjádřením soudce i obsahem spisu a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě není dán důvod k vyloučení soudce Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování této věci. V tomto případě totiž pochybnosti o podjatosti soudce nevznikají, neboť jeho poměr k zástupci stěžovatelů není takové intenzity, aby vedl k jeho vyloučení podle výše uvedeného ustanovení. Podstatné by byly zejména okolnosti svědčící pro vyloučení soudce, jimž mohou být teprve bližší (přátelské či osobní) vazby, které ovšem v daném případě nebyly dotyčným soudcem ani doloženy, dokonce ani zmíněny. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán jeho osobní vztah k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům (srov. usnesení ze dne 5. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 3405/18).
6. Na základě výše uvedených důvodů rozhodl III. senát Ústavního soudu podle §36 odst. 1 a 2 ve spojení s §38 odst. 1 větou druhou zákona o Ústavním soudu tak, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu