ECLI:CZ:US:2019:4.US.2881.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2881/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti M. F., zastoupeného Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou se sídlem Kvítková 124, 760 01 Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, sp. zn. 6 To 132/2018 ze dne 14. 6. 2018 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ve Zlíně č. j. KRPZ-10907-72/TČ-2018-150081-OKA ze dne 16. 5. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením příslušný policejní orgán rozhodl podle ustanovení §79a odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. ř.") o zajištění věci, a to v rozhodnutí blíže specifikovaného pozemku v katastrálním území Štípa, nacházejícího se ve společném jmění manželů, a to stěžovatele a M. F. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím soudu a policejního orgánu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že pro zajištění věci nebyly splněny zákonné podmínky dle §79a odst. 1 tr. ř., bylo nesprávně aplikováno hmotné právo, jakož i porušena zásada subsidiarity trestní represe. Stěžovatel zejména poukázal na to, že se žádného trestného činu nedopustil a z odůvodnění usnesení nevyplývá, že by bylo provedeno takové šetření, jež by bylo dostatečné pro přijetí závěru o podezření ze spáchání trestné činnosti. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nesdílí výhradu stěžovatele o nesplnění podmínek pro zajištění věci dle §79a tr. ř. Policejní orgán v napadeném usnesení dostatečně podrobně vyložil souvislosti, z nichž vyplývá důvodné podezření, že stěžovatel spáchal zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu, kterého se měl dopustit tím, že v průběhu rozvodového řízení uskutečnil bez vědomí manželky výběry z bankovního účtu v celkové výši 18 384 784 Kč, přičemž tyto finanční prostředky spadají do dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Přitom takové výběry zdůvodnil tím, že vybrané prostředky použil na úhradu závazku z půjčky od svého otce ve výši 9 milionů Kč, na nespecifikovanou platbu "konkursní mafii" a k úhradě další půjčky od sestřenice. Policejní orgán provedl stran těchto ne zcela věrohodných důvodů uvedených stěžovatelem bližší šetření. Na jeho základě zjistil, že zůstatky a pohyb na bankovním účtu sestřenice stěžovatele na možnost poskytnutí půjčky v řádech milionů Kč neukazují, naopak bankovní účty stěžovatele již v minulosti vykazovaly zůstatky v řádu milionů Kč. Tyto pochybnosti umocňují další zjištěné okolnosti, zejména absence písemné smlouvy o půjčce od sestřenice, zato zajištěné směnkou vlastní, vystavené na řad. Dále skutečnost, že stěžovatel se v soudních řízeních s manželkou o jejich existenci zmiňuje až v roce 2017, jakož i raná doba splatnosti dluhu ze směnky obsažená v notářském zápisu a rychlé zahájení exekučního řízení k vymožení pohledávky.
Uvedené úvahy a závěry orgánů činných v trestním řízení pokládá Ústavní soud za prosté excesu, racionální a obhajitelné. Lze rovněž souhlasit se závěrem stížnostního soudu, že policejní orgán dosud neprovedl veškerá šetření. Teprve ta totiž mohou vést k zesílení či naopak oslabení podezření ze spáchání trestného činu, nicméně v nynějším stadiu vyšetřování již existují dostatečně podložené a zároveň dostatečně silné důvody ukazující na to, že exekučním prodejem nemovitosti může fakticky dojít k dokonání trestného činu v podobě "vyvedení" finančních prostředků z nevypořádaného společného jmění manželů.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu