ECLI:CZ:US:2019:4.US.2945.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2945/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Zuzany Štěpaníkové, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem v Praze 4, Voráčovská 14, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, č. j. 30 Cdo 2012/2018-178, Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, č. j. 14 Co 23/2018-162, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 1. 2018, č. j. 37 C 55/2017-154, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Napadeným usnesením obvodního soudu bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelky ze dne 14. 11. 2017 proti rozsudku obvodního soudu ze dne 2. 10. 2017, č. j. 37 C 55/2017-137, pro nezaplacení soudního poplatku ve výši 1 280 311 Kč. Poplatek byl stěžovatelce vyměřen podle §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinného od 30. 9. 2017. Městský soud jako soud odvolací uvedené usnesení obvodního soudu potvrdil; Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky pro vady spočívající v nevymezení přípustnosti.
Stěžovatelka žádá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva na náhradu škody způsobené státem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Pochybení soudů spočívá v jejich nesprávném právním posouzení věci (aplikace rozhodného znění zákona o soudních poplatcích v závislosti na posouzení, zda je na odvolací řízení nahlíženo jako na samostatné, či jako na pokračování řízení o žalobě), v jehož důsledku je prakticky vyloučeno podání žaloby proti státu na náhradu způsobené újmy. Je-li odvolací řízení z hlediska vyměření soudního poplatku posuzováno jako samostatné, pak v případě, že nalézací soud žalobě nevyhoví, je v konečném důsledku znemožněno podání opravného prostředku, neboť ve většině případů není ve finančních možnostech žalobců takový soudní poplatek zaplatit. I při respektování dosavadní judikatury má stěžovatelka za to, že dovolací soud při posouzení jejího dovolání postupoval formalisticky, neboť z jeho obsahu jednoznačně vyplývá, že jde o otázku zásadního právního významu, na jejímž posouzení závisí další postup v řízení a rozhodnutí ve věci samé.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu §75 téhož zákona.
Dovolací soud odmítl dovolání stěžovatelky pro vady spočívající v nevymezení přípustnosti. Otázkou přípustnosti dovolání ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), se Ústavní soud podrobně zabýval ve svém plenárním stanovisku ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (460/2017 Sb.), na které ve svém rozhodnutí odkazuje i dovolací soud. V něm Ústavní soud přijal závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud si vyžádal dovolání stěžovatelky ze dne 12. 4. 2018 i vyjádření účastníků řízení a dospěl k závěru, že právě na její případ závěry citovaného stanoviska dopadají, jak vyhodnotil již dovolací soud. Vyjádření účastníků řízení neobsahovalo oproti odůvodněním napadených rozhodnutí žádné nové skutečnosti, proto Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat je stěžovatelce k replice.
Dovolací soud své rozhodnutí řádně odůvodnil. Stěžovatelka podle něj nijak nekonkretizovala, který z předpokladů přípustnosti dovolání považovala za pro ni splněný - s tímto závěrem se Ústavní soud ztotožňuje. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahovalo náležitosti nutné k jeho věcnému projednání, což stěžovatelka v ústavní stížnosti ani nezpochybňuje. V takové situaci neměl dovolací soud jinou možnost, než dovolání odmítnout pro vady. Pokud by stěžovatelka (zastoupena advokátem) věnovala náležitou péči svému dovolání, mohl se jím zabývat věcně nejprve dovolací soud, a poté případně i Ústavní soud. Z dovolání stěžovatelky plyne, že jí předestřená materie má představovat otázku zásadního právního významu, avšak zásadní právní význam posuzované otázky nespadá pod žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. V části směřující proti usnesení dovolacího soudu je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
V citovaném stanovisku Ústavního soudu byl přijat navazující závěr, podle kterého nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel tak nevyužil řádně všech opravných prostředků, jež jsou mu dány k dispozici. S odkazem na tento závěr nelze ve vztahu k napadeným usnesením odvolacího a nalézacího soudu než odmítnout ústavní stížnost jako nepřípustnou, neboť stěžovatelka nesplnila podmínku řádného vyčerpání dostupných opravných prostředků ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve zbytku jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu