ECLI:CZ:US:2019:4.US.2975.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2975/18
Usnesení
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Jana Filipa o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného Mgr. Markétou Koubíkovou, advokátkou, sídlem Václavská 316/12, Praha 2 - Nové Město, proti postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích spočívajícímu v tom, že v insolvenčním spisu pro insolvenční řízení dlužníka Via Chem Group, a. s., vedené před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS 1350/2014, je pod č. j. KSCB 28 INS 1350/2014-B-432 zpřístupněna část podání Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 11. července 2018, jež obsahuje e-mailovou komunikaci stěžovatele, účastníkům tohoto insolvenčního řízení, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 9. 2018, brojí stěžovatel proti tvrzenému zásahu do jeho základního práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a základního práva na listovní tajemství, respektive tajemství jiných písemností a záznamů podle čl. 13 Listiny. K tomuto zásahu mělo dojít v záhlaví uvedeným postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Podle stížnostního žádání by měl Ústavní soud uložit krajskému soudu povinnost, aby v elektronické i listinné části insolvenčního spisu v dokumentu vedeném pod č. j. KSCB 28 INS 1350/2014-B-432 veřejně znepřístupnil obsah e-mailové komunikace mezi stěžovatelem a právním zástupcem věřitele Baltis Investment Kft. a aby k obsahu této e-mailové komunikace nepřihlížel jako k důkazu.
II. Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Krajské státní zastupitelství podalo dne 11. 7. 2018 v insolvenčním řízení dlužníka Via Chem Group, a. s., vedeném před krajským soudem pod sp. zn. KSCB 28 INS 1350/2014, podnět k rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs a návrh na odvolání společnosti Baltis Investment Kft. z věřitelského výboru. Tento dokument byl do insolvenčního spisu zařazen pod č. j. KSCB 28 INS 1350/2014-B-432 a zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 12. 7. 2018. Přílohu č. 17 tohoto podání tvoří e-mailová komunikace stěžovatele a právního zástupce společnosti Baltis Investment Kft., jejíž záznam měl důkazně podpořit návrh na odvolání této společnosti z věřitelského výboru. Mělo z ní vyplynout, že věřitel Baltis Investment Kft. postupoval v rámci insolvenčního řízení podle pokynů stěžovatele, který měl být formálně právním zástupcem dalšího člena věřitelského výboru, a to věřitele SARPENT, s. r. o.
3. Předmětná e-mailová komunikace, jejíž oba účastníci jsou advokáti, byla zajištěna při prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 16. a 17. 1. 2016 v prostorách užívaných právním zástupcem společnosti Baltis Investment Kft. k výkonu advokacie na adrese sídla jeho advokátní kanceláře. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 5. 2018 č. j. 14 Nt 2005/2016-76 byl podle §85b odst. 3 trestního řádu nahrazen souhlas zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které tuto komunikaci zachycují.
4. Na žádost krajského státního zastupitelství není e-mailová komunikace tvořící přílohu č. 17 jeho podání veřejně přístupná v insolvenčním rejstříku. Stěžovatel, který není účastníkem insolvenčního řízení, ovšem nesouhlasí s tím, že je přístupná účastníkům insolvenčního řízení v insolvenčním spisu. Podáním ze dne 30. 7. 2018 č. j. KSCB 28 INS 1350/2014-B-440 proto požádal krajský soud o přijetí opatření k tomu, aby nedocházelo k "zveřejňování" této e-mailové komunikace. Krajský soud na toto podání nereagoval. Jeho obsah pouze shrnul v usnesení ze dne 5. 12. 2018 č. j. KSCB 28 INS 1350/2014-B-463, jímž byl zamítnut návrh krajského státního zastupitelství na odvolání společnosti Baltis Investment Kft. z věřitelského výboru.
III. Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel je přesvědčen, že zpřístupněním jeho e-mailové komunikace účastníkům insolvenčního řízení v listinné části insolvenčního spisu došlo k porušení jeho práva na soukromí, respektive práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o jeho osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny. Předmětná e-mailová komunikace byla získána policejním orgánem pro účely trestního řízení. Podle §8a trestního řádu nesmí policejní orgán zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení. Ustanovení §8c a 8d trestního řádu brání tomu, aby byly zveřejňovány informace, které se týkají nebo plynou z nařízení či provedení odposlechu. V dané věci přitom nebyla splněna žádná ze zákonných výjimek. Stěžovatel se zveřejněním nesouhlasil, přičemž zveřejnění nemělo být nezbytné ani za účelem pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního stíhání či z důvodu jiného veřejného zájmu. Podle stěžovatele je nepřípustné, aby státní zastupitelství nejdříve na základě svého vrchnostenského postavení v trestním řízení získalo citlivé osobní informace o fyzické osobě a následně je použilo a zveřejnilo v civilním řízení, ve kterém již takové vrchnostenské postavení nemá.
6. Krajský soud nikterak nereagoval na žádost stěžovatele, aby nedocházelo ke zveřejňování e-mailové komunikace, a vzhledem k tomu, že není účastníkem dotčeného insolvenčního řízení, nemůže již v tomto řízení činit žádné další kroky. Tato skutečnost nicméně nemůže mít za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou, včetně ústavní stížnosti. V případě zásahu do práva na soukromí, byť k němu došlo za účelem realizace práva na efektivní soudní proces, musí být vždy posuzována jeho proporcionalita, včetně toho, zda stejného cíle nebylo možné dosáhnout jiným způsobem. To platí obzvlášť tehdy, dochází-li k porušení práva na soukromí u osoby vykonávající advokacii.
7. Zpřístupněním e-mailové komunikace stěžovatele v insolvenčním spisu mělo dojít také k nezákonnému zásahu do jeho práva na listovní tajemství, respektive tajemství jiných písemností a záznamů podle čl. 13 Listiny. K takovémuto zásahu smí dojít jen v případech a způsobem stanoveným zákonem, jestliže je to nezbytné a účelu sledovaného veřejným zájmem nelze dosáhnout jinak. V případě stěžovatele jako advokáta se předmětný zásah týká i jeho povinnosti zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Povinnosti mlčenlivosti podle §21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, může advokáta zprostit pouze klient a po jeho smrti či zániku právní nástupce klienta. Informace zveřejněné krajským státním zastupitelstvím jsou však skutečnostmi, o nichž se stěžovatel dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, a jako takové tedy podléhají povinnosti mlčenlivosti stěžovatele jako advokáta. Pokud by totožnou komunikaci zveřejnil stěžovatel sám, nepochybně by se dopustil velice závažného kárného provinění, za které by byl Českou advokátní komorou sankcionován. Zveřejnění jeho komunikace krajským státním zastupitelstvím ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku poškozuje stěžovatele v očích stávajících i potenciálních klientů jako osobu hájící jejich práva jako advokát. Za této situace může totiž stěžovatel pouze stěží garantovat mlčenlivost ohledně informací, o kterých se dozví v souvislosti s výkonem advokacie.
IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud vyzval účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti.
9. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 8. 1. 2019 neshledal na své straně žádné pochybení. Krajské státní zastupitelství je v předmětném insolvenčním řízení procesním subjektem podle §9 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a to na základě jeho rozhodnutí o vstupu do řízení ze dne 3. 2. 2014. Podle §164 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001 č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, všechny písemnosti, které se vztahují k téže věci, tvoří spis. Právě z tohoto důvodu je součástí spisu také uvedené podání krajského státního zastupitelství. Toto podání bylo podle §421 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zveřejněno v insolvenčním řízení v anonymizované podobě s přihlédnutím k §422 a 423 insolvenčního zákona.
10. Krajské státní zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2018 uvedlo, že ústavní stížnost fakticky nesměřuje proti jeho postupu, nýbrž proti zveřejnění jeho návrhu v insolvenčním rejstříku. Ke svému postupu přesto dodalo, že §7c insolvenčního zákona opravňuje státní zastupitelství ke vstupu do insolvenčního řízení, v jehož rámci má oprávnění ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru (§35 odst. 2 občanského soudního řádu). Mezi tato oprávnění patří i navrhování důkazů (§120 občanského soudního řádu). Platí přitom, že učinění důkazního návrhu ze strany státního zastupitelství nemůže být "zásahem orgánu veřejné moci", neboť státní zastupitelství jej nečiní ve vrchnostenském postavení, ale v postavení rovném ostatním účastníkům řízení. V tomto smyslu se analogicky uplatní závěry obsažené v nálezu ze dne 3. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 3189/16 (N 66/89 SbNU 43) - všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná na http://nalus.usoud.cz. Krajské státní zastupitelství proto navrhlo, aby byla ústavní stížnost ve vztahu k jeho postupu odmítnuta jako nepřípustná.
11. Pokud jde o argumentaci stěžovatele ohledně zákonnosti jeho postupu, krajské státní zastupitelství zdůraznilo, že je nejen oprávněno, ale i povinno využívat poznatky z jednoho úseku pro uplatnění své působnosti na jiném úseku činnosti svěřené zákonem. V civilním řízení, popřípadě soudním řízení správním je tudíž povinno využívat poznatky z trestního řízení a také navrhovat důkazy získané v rámci trestního řízení. V roce 2016 bylo zahájeno trestní stíhání skupiny osob mimo jiné pro skutky přímo související s předmětným insolvenčním řízením. V rámci trestního řízení byla orgány činnými v trestním řízení opatřena řada důkazních prostředků důkazně významných ve vztahu ke skutkovým okolnostem, které jsou rozhodné pro rozhodování v insolvenčním řízení. Tyto důkazní prostředky měly odůvodňovat závěr, že členové věřitelského výboru dlužníka jsou subjekty skrytě ovládané osobami ovládajícími dlužníka, popřípadě jinak spolupracující s dlužníkem, a že cílem jejich účasti ve věřitelském výboru je ochrana zájmu osob ovládajících dlužníka, a nikoli ochrana společného zájmu věřitelů.
12. Opatření a navržení předmětných důkazních prostředků mělo podle krajského státního zástupce proběhnout v souladu se zákonem. Důkazy byly opatřeny orgány činnými v trestním řízení pro potřeby trestního řízení v souladu s příslušnými procesními předpisy. Státní zastupitelství tyto důkazní prostředky převzalo na netrestní úsek za účelem plnění svých povinností v rámci své působnosti vymezené v §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Důkazní návrh učinilo státní zastupitelství v rámci své účasti v insolvenčním řízení ke splnění důkazní povinnosti podle §120 odst. 1 ve spojení s §35 odst. 2 občanského soudního řádu, a to v souladu se svou zákonnou povinností chránit veřejný zájem (§1 odst. 1 zákona o státním zastupitelství) a za tímto účelem využívat všechny prostředky, které mu zákon poskytuje (§2 odst. 1 zákona o státním zastupitelství).
13. Byť v civilním řízení provádí hodnocení důkazů soud, státní zastupitelství dospělo k závěru, že v posuzované věci existuje dostatečný veřejný zájem na provedení odpovídajících důkazů soudem, respektive, že tento veřejný zájem převáží nad jinými oprávněnými zájmy, které mohly být uvedeným procesním úkonem dotčeny. Proti sobě stály zájem na zákonném průběhu insolvenčního řízení na straně jedné a práva dotčených osob, především pak práva, kterých se dovolává stěžovatel, na straně druhé.
14. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovateli, který na ně reagoval podáním ze dne 21. 1. 2019. Stěžovatel v něm uvedl, že zveřejněné fragmenty jeho e-mailové komunikace jsou osobním údajem. Dále se vyjádřil k postupu krajského státního zastupitelství, přičemž vyslovil pochybnost, zda a jakým úkonem věřitelského výboru nebo jeho člena společnosti Baltis Investment Kft. měla být porušena zásada společného zájmu věřitelů, aby byla splněna podmínka ochrany veřejného zájmu odůvodňující ingerenci krajského státního zastupitelství. Stěžovatel v rámci jednání věřitelského výboru ani v rámci celého insolvenčního řízení dlužníka Via Chem Group, a. s., nikdy nezastupoval věřitele SARPENT, s. r. o. Nelze přitom přehlédnout ani aktuální vývoj insolvenčního řízení. Podáním ze dne 17. 1. 2019, zařazeným v insolvenčním spisu pod č. j. KSCB 28 INS 1350/2014-B-486, společnost Baltis Investment Kft. odstoupila z věřitelského výboru ve snaze o co nejrychlejší skončení reorganizačního procesu. V tomto podání zdůraznila, že vždy plnila své povinnosti řádně a s mimořádným nasazením. Za této situace již nemůže být dán veřejný zájem odůvodňující porušení základního práva stěžovatele na ochranu před zveřejněním údajů o jeho osobě a jeho práva na zachování listovního tajemství.
V. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
15. Ústavní soud se musel nejprve zabývat otázkou, zda ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady, jejichž splněním podmiňuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") její věcné projednání.
V./a Příslušnost Ústavního soudu k projednání návrhu
16. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost stěžovatele nepochybně nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí. Bylo tedy nutné zodpovědět, zda stěžovatelem tvrzený zásah má povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci, a zda tedy vůbec může být způsobilým předmětem přezkumu v řízení o ústavních stížnostech.
17. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu se jiným zásahem orgánu veřejné moci, proti němuž se lze rovněž domáhat ochrany ústavní stížností [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], zpravidla rozumí převážně jednorázový útok těchto orgánů vůči základním právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Podstatné je, že důsledkům takovéhoto zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu stanovujícím zákaz takového zásahu. Jiný zásah orgánu veřejné moci naopak nelze spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek, včetně z něho vyplynuvšího rozhodnutí; tento závěr ovšem platí jen za předpokladu, že takovéto vady lze napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem ještě v rámci předmětného řízení [obdobně nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Uvedené znamená, že aby bylo možné stěžovatelem namítanému postupu přiznat povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci, muselo by jít o takový zásah, jehož trvání nebude způsobilé zatížit z hlediska možného porušení ústavně zaručených základních práv a svobod i navazující rozhodnutí, jímž toto řízení končí a jež by bylo přezkoumatelné Ústavním soudem [nález ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197)].
18. Stěžovatel brojí proti postupu krajského soudu a krajského státního zastupitelství spočívajícímu v tom, že v insolvenčním spisu je zpřístupněna část podání krajského státního zastupitelství, jež obsahuje e-mailovou komunikaci stěžovatele s právním zástupcem věřitele Baltis Investment Kft., účastníkům tohoto insolvenčního řízení. Toto zpřístupnění, v němž stěžovatel spatřuje jiný zásah orgánu veřejné moci, přičítá jednak krajskému soudu, jednak krajskému státnímu zastupitelství. Stěžovatel v této souvislosti používá pojem "zveřejnění", jenž by byl namístě v případě veřejně přístupného insolvenčního rejstříku. V insolvenčním rejstříku však předmětná e-mailová komunikace nebyla zveřejněna, což potvrdil i stěžovatel. Předmětem namítaného zásahu je jen její "zpřístupnění" v insolvenčním spisu účastníkům insolvenčního řízení.
19. Krajské státní zastupitelství se na takto vymezeném zásahu mohlo "podílet" toliko tím, že jako účastník řízení učinilo podání, které se stalo součástí insolvenčního spisu. Podání účastníka řízení je výkonem jeho procesních práv a jako takové zásadně nemůže zasáhnout do základních práv a svobod jiných osob (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3189/16). V případě podání krajského státního zastupitelství nicméně nelze přehlédnout, že v postavení účastníka řízení je orgán veřejné moci a že i jím učiněné podání je především výkonem zákonem stanovené působnosti. Je tak třeba zodpovědět otázku, zda již samotný tento procesní úkon není způsobilý zasáhnout do základních práv a svobod, a to například tím, že zahrnuje osobní údaje, které jsou ústavně chráněny před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním, případně jiné údaje, jejichž tajemství požívá ústavní ochrany.
20. Ústavní soud má za to, že v těchto případech může být případný zásah do základních práv a svobod spojen nikoli s již neodvratným faktem, že k podání došlo, nýbrž se způsobem, jakým je s ním, respektive s údaji v něm obsaženými, dále zacházeno. Jde o to, zda nedochází k neoprávněnému zveřejnění údajů obsažených v tomto podání či k jejich neoprávněnému zpřístupnění jiným osobám. Protože podání krajského státního zastupitelství se po svém doručení stalo součástí insolvenčního spisu, který vede krajský soud jako soud insolvenční, nelze než dospět k závěru, že pouze postup krajského soudu spočívající v případném neoprávněném zpřístupnění údajů obsažených v tomto podání může být způsobilý zasáhnout do základních práv a svobod, a mít tak povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci, proti němuž se lze domáhat ochrany ústavní stížností. Ústavní soud naopak není příslušný k projednání ústavní stížnosti směřující proti podání krajského státního zastupitelství, neboť v případě tohoto procesního úkonu z důvodů výše uvedených o žádný jiný zásah orgánu veřejné moci do základních práv a svobod nejde.
21. Nepříslušnost Ústavního soudu k projednání návrhu je dána i ve vztahu k té části stížnostního žádání, v níž stěžovatel navrhuje uložit krajskému soudu povinnost nepřihlížet jako k důkazu k e-mailové komunikaci, jež je obsažena v podání krajského státního zastupitelství. K hodnocení důkazů provedených v soudním řízení dochází zásadně až v rámci rozhodnutí soudu, a tudíž hodnocení určitého konkrétního důkazu ze strany soudu nemůže mít povahu jiného zásahu orgánu veřejné moci. Jeho přezkum je možný jen v rámci přezkumu rozhodnutí soudu, v němž bylo hodnocení důkazu provedeno. Ústavní soud z tohoto důvodu nemůže uložit krajskému soudu povinnost nepřihlédnout v rámci hodnocení dokazování k určitému důkazu. Jeho oprávnění podle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu uložit zákaz příslušnému orgánu, aby pokračoval v porušování práva a svobody, je totiž v případech, kdy takovýto zákaz nesměřuje k odstranění jiného zásahu orgánu veřejné moci, vyloučeno.
V./b Přípustnost ústavní stížnosti
22. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Přípustnost ústavní stížnost v části, v níž je dána příslušnost Ústavního soudu k projednání věci, se tak odvíjí od posouzení, zda zákon pro případ namítaného zásahu neposkytuje stěžovateli jiný procesní prostředek, jehož uplatněním by se mohl účinně domoci ochrany svých základních práv a svobod.
23. Takovýto procesní prostředek nemá stěžovatel k dispozici v insolvenčním řízení. Stěžovatel nejenže není účastníkem tohoto řízení, ale ani insolvenční zákon nestanoví procesní prostředek, jehož prostřednictvím by bylo lze dosáhnout znepřístupnění části insolvenčního spisu jiným účastníkům řízení. Možnost fyzické osoby domáhat se znepřístupnění údajů o své osobě podle §422 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahuje výlučně k veřejně přístupnému insolvenčnímu rejstříku a je navíc podmíněna tím, že tato osoba sama učinila předmětné podání. Takovýto prostředek zároveň neposkytuje stěžovateli ani trestní řád. Předmětná e-mailová komunikace sice byla získána pro účely trestního řízení při domovní prohlídce, obecné soudy v trestním řízení však nemohou nařídit insolvenčnímu soudu, aby část podání, která tuto e-mailovou komunikaci obsahuje, znepřístupnil v insolvenčním spisu. Není přitom podstatné, zda ji v insolvenčním řízení lze v souladu se zákonem použít jako důkaz, nebo nikoli, neboť tato otázka bude řešena až v rámci příslušného rozhodnutí insolvenčního soudu.
24. Stěžovatel se tak nemůže žádným zákonným procesním prostředkem domáhat znepřístupnění (či vyřazení) určité listiny (či jiné věci) ze soudního spisu, jestliže v jejím zařazení spatřuje neoprávněný zásah do svých základních práv a svobod. Ústavní stížnost proto v části, v níž směřuje proti postupu krajského soudu spočívajícímu v tom, že v insolvenčním spisu je zpřístupněna část podání krajského státního zastupitelství, jež obsahuje e-mailovou komunikaci stěžovatele s právním zástupcem věřitele Baltis Investment Kft., účastníkům tohoto insolvenčního řízení, není nepřípustná.
V./c Ostatní náležitosti
25. Zbývá dodat, že ústavní stížnost byla podána včas (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu) a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Bylo tedy možné přistoupit k posouzení její opodstatněnosti.
VI. Vlastní posouzení
26. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, vyjádřeními účastníků řízení a obsahem příslušného insolvenčního spisu prostřednictvím insolvenčního rejstříku, zhodnotil, že ústavní stížnost je v rozsahu, v němž byla shledána přípustnou, zjevně neopodstatněná.
27. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
28. Jak již bylo opakovaně uvedeno výše, stěžovatel se ústavní stížností domáhá ochrany svých základních práv a svobod proti zásahu spočívajícímu v zpřístupnění jeho e-mailové komunikace s právním zástupcem věřitele Baltis Investment Kft., kterou krajské státní zastupitelství učinilo součástí svého podání v insolvenčním řízení, dalším účastníkům insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního spisu. Tato e-mailová komunikace byla zajištěna jen po účely trestního řízení, pročež podle stěžovatele nemůže být použita jako důkaz v insolvenčním řízení. Jejím obsahem má být navíc jeho komunikace jako advokáta podléhající povinnosti mlčenlivosti.
29. Ústavní soud podotýká, že na předmětnou e-mailovou komunikaci je nutno vztáhnout ochranu listovního tajemství či tajemství jiných písemností a záznamů podle čl. 13 Listiny. Obsah této komunikace tvoří součást soukromí stěžovatele. Umožní-li orgán veřejné moci svým rozhodnutím či jiným zásahem seznámení se s jejím obsahem třetím osobám proti vůli některého z jejích účastníků, zasáhne tím do uvedeného základního práva. Oprávněnost tohoto zásahu je pak nutno posuzovat z těch hledisek, zda k němu došlo na základě zákona a v jeho mezích. Takovýto zásah musí šetřit podstatu a smysl dotčeného základního práva. Musí sledovat legitimní cíl a být přiměřený k jeho dosažení. Na použití údajů obsažených v této komunikaci se pak v závislosti na jejich povaze vztahuje právo dotčené osoby na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny.
30. Zařazení e-mailové komunikace stěžovatele do insolvenčního spisu má zákonný základ v §419 odst. 2 insolvenčního zákona, jenž předpokládá vedení insolvenčního spisu pro každého dlužníka. Podle §44 občanského soudního řádu, jenž se uplatní i pro insolvenční řízení, mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do soudního spisu s výjimkou protokolu o hlasování a činit si z něj opisy a výpisy. Nutno nicméně dodat, že zpřístupnění neznamená, že účastníci řízení mohou s údaji ze spisu nakládat jakýmkoli způsobem. Zejména se na ně vztahuje povinnost zdržet se nepřípustných zásahů do osobnostních práv jiných osob, jež vyplývá z §81 občanského zákoníku, případně jiné povinnosti stanovené zvláštními zákony.
31. Namítaný zásah spočívající ve zpřístupnění uvedené e-mailové komunikace účastníkům insolvenčního řízení má zákonný základ. Jeho smyslem je umožnit účastníkům řízení uplatňování svých práv v rámci insolvenčního řízení, což nezbytně předpokládá jejich přístup do insolvenčního spisu. Nelze navíc přehlédnout, že předmětná e-mailová komunikace byla zaslána krajským státním zastupitelstvím jako důkazní návrh na podporu návrhu na odvolání společnosti Baltis Investment Kft. z věřitelského výboru a stala se podkladem pro rozhodnutí o tomto návrhu. V tomto ohledu namítaný zásah sleduje legitimní cíl a je vhodný a potřebný k jeho dosažení, přičemž alternativou k umožnění přístupu je pouze jeho odepření. Nadto platí, že zájem na přístupu účastníků k soudnímu spisu za situace, kdy tito účastníci jsou jinými povinnostmi omezeni v možnosti volně nakládat s údaji v tomto spisu obsaženými, obecně převáží nad zájmem jednotlivce plynoucím z jeho práva na soukromí, aby tyto údaje nebyly zpřístupňovány jiným osobám. Žádná zvláštní okolnost, která by opodstatňovala odlišné posouzení, nebyla v případě e-mailové komunikace stěžovatele shledána. Tento závěr platí i pro skutečnost, že šlo o komunikaci mezi advokáty. Lze ostatně vycházet z předpokladu, že tato komunikace neobsahuje skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost, neboť v opačném případě by nebyl rozhodnutím soudu podle §85b odst. 3 trestního řádu nahrazen souhlas zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem této komunikace.
32. Tím je opodstatněn závěr, že namítaným zásahem nebyla porušena základní práva stěžovatele na listovní tajemství, respektive tajemství jiných písemností a záznamů podle čl. 13 Listiny a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
VII. Závěr
33. Protože ústavní stížnost zčásti zahrnuje návrhy, k jejichž projednání není Ústavní soud příslušný, a ve zbytku je zjevně neopodstatněná, Ústavnímu soudu nezbylo než podle §43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o jejím odmítnutí.