ECLI:CZ:US:2019:4.US.3043.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3043/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. Š., zastoupeného Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou, se sídlem v Rozdrojovicích, Na Březině 310, proti usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 28. června 2018 č. j. 12 Nt 502/2018-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora uvedeného usnesení obecného soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost jako obviněného proti usnesení Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 18. 5. 2018 č. j. ZT 25/2018-190. Tímto usnesením byla zamítnuta stěžovatelova žádost o zrušení předběžného opatření státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 21. 1. 2018 č. j. ZT 25/2018-12, jímž byl stěžovateli uložen zákaz styku s poškozenou L. Š., spočívající v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování poškozené a osob jí blízkých. Stalo se tak proto, že usnesením příslušného policejního orgánu ze dne 21. 1. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro spáchání přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 trestního zákoníku; věc byla následně překvalifikována na zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku.
2. Stěžovatel s usneseními soudu a státního zastupitelství nesouhlasí a domnívá se, že jimi bylo zasaženo do jeho práva na rodinný život, jakož i do práva jeho nezletilého dítěte na styk s oběma rodiči. Jakoukoli trestnou činnost vůči své manželce popřel a uvedl, že veškerá její obvinění jsou účelovými tvrzeními, jejichž jediným motivem je prý získání výhody v probíhajících soudních sporech, ať již jde o úpravu rodičovské zodpovědnosti, řízení o rozvod manželství nebo v řízení o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví k nemovitosti.
3. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Okresního soudu Brno - venkov a Okresního státního zastupitelství Brno - venkov. Vyjádření těchto orgánů do zkoumané věci nevnesla nic nového, přesto byla zaslána právní zástupkyni stěžovatele na vědomí a k případné replice.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že v posuzované věci probíhá trestní řízení, a stížnostní soud dospěl v napadeném usnesení k závěru, že důvody pro další trvání předběžného opatření, spočívajícího v zákazu styku obviněného stěžovatele s poškozenou a osobami jí blízkými nadále trvají. Soud uvedl, že stěžovatel mu neprezentoval žádné relevantní námitky; z jeho návrhu na zrušení předběžného opatření vyplývalo, že se trestné činnosti nedopustil a případné konflikty byly jen nahodilými incidenty. Soud se ztotožnil s návrhem státního zástupce v tom, že existuje dostatečná míra provděpodobnosti, že se vytýkaný skutek stal. Proti stěžovateli svědčí nejen výpověď poškozené, ale i dalších svědků, listinné důkazy a znalecký posudek. Stěžovatel je tedy podle soudu důvodně podezřelý, že se domácího násilí na své manželce dopouštěl po dobu téměř dvou let a v poslední době to měla být jejich společná dcera, prostřednictvím které na ni také v rovině citové a emociální útočil a ztrpčoval jí život, když značné části útoků se měl dopouštět před ní. Předběžné opatření směřující pouze vůči poškozené by tak podle soudu pozbylo smyslu. Soud dále konstatoval, že ve věci shledal takové okolnosti, které by jinak odůvodňovaly vzetí stěžovatele do vazby. Uložené předběžné opatření tedy není nejtvrdší formou, po které mohly orgány činné v trestním řízení sáhnout.
6. K otázce způsobilosti předběžného opatření prozatímní povahy zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze a lze tedy tato rozhodnutí podrobit přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti, neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na proces ve svém celku. Ústavní soud tedy pouze zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny); srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 221/98, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 16, str. 17. Dle přesvědčení Ústavního soudu uvedeným požadavkům napadená rozhodnutí obecných soudů vyhovují. Současně však platí, že ochrana toho, proti komu má navrhované předběžné opatření směřovat, však nemůže dosáhnout takové intenzity, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany. Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že v případě předběžného opatření se jedná o opatření s omezenou dobou trvání a není jím ani prejudikován konečný výsledek sporu.
7. Je nutno ale také zdůraznit, že předběžné opatření, které se dotýká nezletilých, by mělo být skutečně provizoriem a ne, z důvodu neúměrné délky řízení ve věci samé, "kvazidefinitivním" rozhodnutím. Ústavní soud ale neshledal, že by v dané věci při rozhodování soudů docházelo k neodůvodněným prodlevám, tedy ani z tohoto hlediska se nejeví, že by byla namístě zásadnější ingerence ze strany soudního orgánu ochrany ústavnosti.
8. Ústavní soud rovněž odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. Stěžovatel má v rámci probíhajícího, neukončeného řízení otevřeny veškeré procesní možnosti a opravné prostředky; případná pochybení - která mohou zasahovat i do ústavní roviny - nutno napravit obvyklým a zákonem předvídaným postupem, prioritně samotnými obecnými soudy.
9. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu