ECLI:CZ:US:2019:4.US.3148.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3148/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Viléma Franty, zastoupeného Mgr. Liborem Duškem, advokátem, sídlem K Nemocnici 2375/2a, Cheb, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018 č. j. 27 Cdo 4535/2017-679, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2017 č. j. 6 Cmo 263/2016-652 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. června 2016 č. j. 43 Cm 27/2010-595, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
5. Podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
6. Podle §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a předpisy vydané k jeho provedení.
7. Podle §57 odst. 2 věty první o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
8. V posuzované věci zmíněným posledním procesním prostředkem, který měl stěžovatel k ochraně svých práv k dispozici, bylo odvolání. To podal, a Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") o něm rozhodl shora označeným rozsudkem, který byl stěžovateli doručen dne 11. 5. 2017, jak plyne z vyžádaného spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 43 Cm 27/2010. Ústavní soud však dospěl k závěru, že lhůtu k podání ústavní stížnosti nutno počítat až od doručení ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť stěžovatel byl ve zmíněném rozsudku vrchního soudu poučen o tom, že dovolání je za podmínek stanovených v §237, 239 a 240 o. s. ř. přípustné, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo, a to s ohledem na §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., jak také uzavřel Nejvyšší soud.
9. Usnesení, kterým Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, bylo stěžovateli doručeno dne 17. 7. 2018, a tudíž dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula v pondělí dne 17. 9. 2018 (§57 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu). Jak plyne z podacího razítka, ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána dne 18. 9. 2018, to znamená, že se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
10. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2019
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj