ECLI:CZ:US:2019:4.US.3399.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3399/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti L. B., zastoupené JUDr. Ondřejem Čechem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 232/2019-117 ze dne 12. 8. 2019 a usnesení Okresního soudu v Chrudimi č. j. 0 Nc 2305/2017-97 ze dne 14. 5. 2019, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a dále a) nezletilé M. B., b) T. B. a c) P. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Chrudimi (dále jen "okresní soud") zamítl napadeným usnesením návrhy stěžovatelky a vedlejšího účastníka b) na ustanovení zástupce pro řízení o popření otcovství k vedlejší účastnici a) [výroky I a II], jež bylo zahájeno z podnětu vedlejšího účastníka c), a nepřiznal jim osvobození od soudních poplatků (výroky III a IV).
2. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") všechny výroky rozhodnutí okresního soudu napadeným usnesením potvrdil.
3. Stěžovatelka se domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro rozpor s jejím právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Podle stěžovatelky obecné soudy pochybily tím, že nevyhověly žádosti vedlejšího účastníka b) o prodloužení lhůty k podání prohlášení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech, což mělo následně vliv na jejich rozhodnutí. Vyživovací povinnosti stěžovatelky a vedlejšího účastníka b) ke třem nezletilým dětem, k nimž jejich příjmy sotva postačují, jasně dokládají, že neosvobození od soudního poplatku brání přístupu stěžovatelky k soudní ochraně. Odůvodnění zamítnutí návrhu na ustanovení právního zástupce považuje stěžovatelka za nedostatečné a svévolné.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
5. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem, případně před jiným orgánem. Přitom onen postup k ochraně práv jednotlivce již není upraven na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva (v souladu s čl. 36 odst. 4 Listiny), které kogentně stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat. Právo na soudní ochranu, jehož jedním aspektem je právo na přístup k soudu, není absolutní a může podléhat implicitně připuštěným omezením. Účelem právní úpravy týkající se formalit a podmínek řízení, jež musejí být dodrženy při zahájení řízení, je zajistit řádný chod spravedlnosti, a zejména respektovat právní jistotu, která je jedním ze základních prvků výsadního postavení práva [viz nález sp. zn. IV. ÚS 281/04 ze dne 25. 8. 2005 (N 165/38 SbNU 319)].
6. Zákonodárce je tak nadán pravomocí přístup k soudu přiměřeně omezit, což je právě případ výběru soudních poplatků podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže soudy postupují podle litery zákona a svá rozhodnutí řádně odůvodní, není Ústavní soud v pozici, aby na jejich rozhodnutích cokoli měnil.
7. Již okresní soud dostatečně srozumitelně vyložil, proč u stěžovatelky a vedlejšího účastníka b) nejsou splněny podmínky předvídané ustanovením §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. Jednak jsou tito účastníci řízení schopní a způsobilí řádně hájit svá práva, jak plyne z jejich dosavadních podání ve věci, jednak dostatečně nespecifikovali své majetkové poměry (kromě doložení průměrného měsíčního příjmu stěžovatelky ve výši 38 631 Kč).
8. Krajský soud výslovně uvedl, že navrhovatelé byli v rozkrývání svých majetkových poměrů pasivní. Stěžovatelka sice tento závěr zpochybňuje odkazem na své prohlášení o majetkových poměrech a žádost vedlejšího účastníka b) o prodloužení lhůty k podání jeho prohlášení, Ústavní soud však na uvedeném závěru neshledává nic závadného. Je povinností účastníka řízení věrohodně přesvědčit soud o svých poměrech, žádá-li tak výjimečnou úlevu, jakou osvobození od soudního poplatku je. Pouhé uvedení příjmů ze zaměstnání, bez informací o dalším majetku, žádost o prodloužení lhůty k podání prohlášení s odkazem na nedostupnost aktuálního daňového přiznání, "rozkrytím majetkových poměrů" není.
9. Je správný výklad obecných soudů, plně korespondující s východisky formulovanými výše, podle kterého lze osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. přiznat pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Existenci takových důvodů na straně stěžovatelky a jejího manžela, vedlejšího účastníka b), obecné soudy na základě pochopitelných a přesvědčivých úvah neshledaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu