ECLI:CZ:US:2019:4.US.3502.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3502/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Ševčíka, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2018, č. j. 29 Cdo 4088/2016-407, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2016, č. j. 7 Cmo 457/2005-330, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, a a) Petra Vaculy a b) Hany Vaculové, jako vedlejších účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 4. 2005, č. j. 23 Cm 61/2005-46, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. 11. 2004, č. j. 23 Sm 394/2004-10 (dále jen "směnečný platební rozkaz"), jímž uložil vedlejším účastníkům společně a nerozdílně zaplatit původní žalobkyni 1 601 053,29 Kč s 6% úroky od 1. 10. 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 5 336,80 Kč a nahradit náklady řízení. Směnka byla v průběhu řízení postupně indosována ve prospěch několika subjektů, posledním v pořadí je stěžovatel. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") i Nejvyšší soud se následně přezkoumávanou věcí zabývaly opakovaně. Posledním rozsudkem vrchního soudu ze dne 26. 4. 2016, č. j. 7 Cmo 457/2005-330, byl změněn rozsudek krajského soudu tak, že se směnečný platební rozkaz vůči vedlejšímu účastníkovi a) zrušuje; Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, č. j. 29 Cdo 4088/2016-407, stěžovatelovo dovolání zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti výše citovaným rozsudkům vrchního soudu a Nejvyššího soudu, namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě. Zásah spatřuje zejména v nesprávném právním závěru ohledně notářského zápisu jakožto privativní novace, kterou byly nahrazeny všechny závazky plynoucí z úvěrové smlouvy, a v nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy provedly dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud by mohl zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Stěžovatel svojí argumentací, která v převážné většině postrádá ústavně právní rozměr, jen polemizuje se závěry obecných soudů a snaží se učinit z Ústavního soudu nepřípustně další instanci obecné justice.
Podstatné je, že smlouva o úvěru (z ní vyplývající závazky byly zajištěny předmětnou směnkou) zanikla odstoupením ze strany České spořitelny a.s. jako původní věřitelky, směnkou zajištěná pohledávka zanikla v rozsahu 3 500 000 Kč platbou ze dne 2. 7. 2001, vedlejší účastník rovněž uhradil část dlužné částky, tedy bylo celkem uhrazeno 4 220 000 Kč, což je o 323 721,67 Kč více, než kolik činil celkový dluh. Výše zbývajícího nároku na úroky z prodlení a smluvní pokutu je evidentně nižší než uvedený přeplatek, a proto je závěr o zániku směnkou zajištěné pohledávky správný - především řádně odůvodněný a Ústavní soud nenalezl žádný důvod jej "revidovat".
Napadenými rozsudky Nejvyššího soudu a vrchního soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu