ECLI:CZ:US:2019:4.US.3512.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3512/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jana Musila o ústavní stížnosti obchodní korporace POLÁRKA s. r. o. se sídlem v Praze 4, Lukešova 1608/38, zastoupené JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2018, č. j. 3 As 126/2017-28, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 9 A 207/2013-44, a rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 9. 2013, č. j. O-424940/45386/2006/ÚPV, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Úřadu průmyslového vlastnictví jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5. 4. 2005 podala obchodní korporace ALIMPEX FOOD, a. s. (dříve PRAGOLAKTOS, a. s.), přihlášku kombinovaného označení "Polárka" do rejstříku ochranných známek; označení vedené pod sp. zn. O-424940 zveřejnil Úřad průmyslového vlastnictví ve svém Věstníku dne 17. 8. 2005. Stěžovatelka proti zápisu označení do rejstříku ochranných známek podala dne 16. 11. 2005 námitky, které Úřad průmyslového vlastnictví zamítl rozhodnutím ze dne 16. 6. 2006, č. j. 74667/2005. Stěžovatelčin rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 20. 9. 2013, č. j. O-424940/45386/2006/ÚPV.
Stěžovatelka se bránila správní žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 9 A 207/2013-44, zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatelčinu následnou kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 8. 2018, č. j. 3 As 126/2017-28. Správní soudy zejména uvedly, že v období od 24. 4. 2001 do 27. 10. 2006 ochranná známka stěžovatelky č. 187241 z hlediska práva neexistovala, a nemohla tak ani potencionálně představovat překážku zápisu přihlašované známky sp. zn. O-424940. Stěžovatelka sice využila možnosti dosáhnout obnovení své ochranné známky ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2006, č. j. 5 A 83/2011-121, proti následné nečinnosti Úřadu průmyslového vlastnictví však nikterak nebrojila a po právní moci uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu nebyla stěžovatelčina ochranná známka opětovně zapsána ani nebyl její zápis obnoven. Stěžovatelce nevzniklo právo k označení "Polárka" přede dnem podání přihlášky sp. zn. O-424940 korporace ALIMPEX FOOD, a. s.
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a městského soudu a rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 25. 10. 2018 a navrhuje jejich zrušení; namítá porušení svých základních lidských práv a svobod zaručených ústavním pořádkem, konkrétně čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky. V podstatné míře stěžovatelka opakuje argumentaci vznesenou již v řízení před obecnými soudy a správním orgánem, zejména namítá, že rozkladové rozhodnutí je založené na závěru, že stěžovatelka nesplňuje podmínku potřebné intenzity a kvality užívání označení "Polárka", což je důsledek nepochopení obsahu předložených faktur a nevyužití skutkových znalostí správního orgánu z vlastní činnosti. Koncentrace řízení jen časově limituje vznesení námitek a označení důkazů, nezbavuje však správní orgán povinnosti provést označené důkazy a případně vyzvat předkladatele k vysvětlení. Nesprávnost správního rozhodnutí nelze nahrazovat úvahami soudu, takové rozhodnutí mělo být zrušeno. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu v bodech 29 a 30 jsou neústavní a překvapivé, neboť účastníci i obecné soudy byly vázány pravomocným rozsudkem Nejvyššího správního soudu o zrušení rozhodnutí o výmazu stěžovatelčiny ochranné známky, nikoli tím, že správní orgán vedoucí seznam ochranných známek takový stav dosud nevyznačil.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, je však zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů či správních orgánů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že správní orgán i obecné soudy učinily dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací stěžovatelky a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatelka se svojí argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před obecnými soudy, snaží učinit z Ústavního soudu další instanci obecné justice, kterou není. Argumentace stěžovatelky je výrazem pouhého nesouhlasu se závěry správního orgánu a obecných soudů; interpretace a aplikace podústavních právních norem však spadá do jejich rozhodovací činnosti. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádný exces, který by měl vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
Městský soud vyčerpávajícím způsobem vysvětlil zákonnost zamítnutí stěžovatelčiných námitek proti zápisu kombinovaného označení "Polárka" do rejstříku ochranných známek, Nejvyšší správní soud se s jeho závěry správně ztotožnil. Závěrům soudů není co vytknout. Podstatné v posuzované věci je, že v období od 24. 4. 2001 do 27. 10. 2006 ochranná známka stěžovatelky č. 187241 z hlediska práva neexistovala a nemohla tak představovat překážku zápisu přihlašované známky sp. zn. O-424940. Je nutné zdůraznit, že rejstřík ochranných známek je veřejným seznamem, který je ovládán zásadou materiální publicity a domněnkou správnosti zapsaných údajů.
Nelze rovněž souhlasit se stěžovatelčinou argumentací ohledně koncentrace řízení. Byť se o zápisu kombinovaného označení a o námitkách vede správní řízení, v rámci kterého má správní orgán povinnost dostatečně zjistit skutkový stav, nelze odhlížet od skutečnosti, že jde o návrhové řízení, s nímž je nedílně spojena povinnost účastníků řádně odůvodnit vznesené námitky a tvrzení adekvátně doložit důkazy. Jinými slovy, úspěšnost vznesených námitek je mj. závislá i na kvalitě jejich odůvodnění a podpoření předloženými důkazy.
S ohledem na shora uvedené proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu