ECLI:CZ:US:2019:4.US.3581.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3581/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti korporace ENRA OBCHOD s. r. o. se sídlem v Brně, Nové Sady 996/25, zastoupené Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. září 2018, č. j. 26 C 410/2017-59, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníka řízení a korporace innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení 9 200 Kč s příslušenstvím a stěžovatelce bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč. Předmětná pohledávka měla vzniknout z titulu uhrazení neoprávněně účtované smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o dodávce plynu; stěžovatelka pohledávku nabyla od původního zákazníka vedlejší účastnice smlouvou o postoupení pohledávky.
Stěžovatelka si je podle svého podání vědoma bagatelní výše žalované pohledávky i skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Přesto rozsudek obvodního soudu napadá ústavní stížností a označuje jej za překvapivý, příliš stručný a neurčitý. Stěžovatelka dále obvodnímu soudu vytýká, že nezohlednil spotřebitelský charakter sporu a v tomto duchu též judikaturu Ústavního soudu vztahující se k ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
Jak stěžovatelka sama správně uvádí, Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a nepřísluší mu přehodnocovat závěry obecných soudů, nevybočují-li extrémním způsobem ze zásad spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů; z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).
Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní (dokonce z hlediska odvolacího řízení) a stěžovatelka žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopisuje. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda rozhodnutí obvodního soudu porušilo podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, což neshledal: obvodní soud své rozhodnutí srozumitelně a logicky, byť stručně, vysvětlil. Skutečnost, že stěžovatelka soud svými argumenty nepřesvědčila, porušení jejích práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
K spotřebitelskému charakteru ukončeného smluvního vztahu se Ústavní soud nepovažuje za nutné blíže vyjadřovat, je-li zřejmé, že stěžovatelka spotřebitelkou není; proto je uvedená argumentace ve vztahu k ní irelevantní.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu