ECLI:CZ:US:2019:4.US.3629.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3629/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Jaroslavy Mašátové, zastoupené Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 167/2019-28 ze dne 5. 9. 2019, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a JUDr. Táni Šůsové, advokátky se sídlem v Přešticích, Máchova 556, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením č. j. 7 Nc 4501/2019-21 ze dne 28. 5. 2019 přiznal Okresní soud Plzeň-jih (dále jen "okresní soud") stěžovatelce osvobození od soudních poplatků ve výši 50 % (výrok I) a k ochraně jejích zájmů ustanovil vedlejší účastnici zástupcem stěžovatelky pro sepis řádného návrhu na zahájení řízení (patrně žaloby na určení vlastnictví). Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") bylo k odvolání stěžovatelky usnesení okresního soudu potvrzeno.
2. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka staví svoji argumentaci v ústavní stížnosti, podobně jako v odvolání proti usnesení okresního soudu, na přesvědčení, že splňuje podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků, neboť jejím jediným příjmem je starobní důchod a partner je v insolvenci. Dále stěžovatelka brojí proti ustanovení vedlejší účastnice právní zástupkyní stěžovatelky ve věci, neboť ji nezná; důvěru má naopak v advokáta, který ji zastupuje před Ústavním soudem a s nímž má dobré zkušenosti.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků či ustanovení advokáta, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu, jakožto orgánu ochrany ústavnosti, nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým soudy při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěly [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Pouze tehdy, měla-li by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatelky zasáhnout.
5. Krajský soud potvrdil jako správné úvahy, na jejichž základě okresní soud vyhodnotil, že stěžovatelka splňuje podmínky pro osvobození od poplatkové povinnosti do výše jedné poloviny, neboť vedle starobního důchodu je také majitelkou automobilu, tedy movité věci větší hodnoty, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije s partnerem, který je zaměstnán, byť je dle tvrzení stěžovatelky v insolvenci. V uvedeném posouzení Ústavní soud žádný (natož extrémní) rozpor s principy spravedlnosti neshledává; osvobození od soudních poplatků je výjimečným prostředkem ochrany práv účastníka, jenž navíc stěžovatelce byl částečně poskytnut.
6. Při ustanovování zástupce vyšel okresní soud z místa bydliště stěžovatelky a sídla ustanovené advokátky, jež se vzájemně nacházejí v těsné blízkosti. Ani tuto úvahu neshledal krajský soud závadnou, neboť právo na bezplatnou právní pomoc v sobě automaticky nezahrnuje též právo na právní pomoc konkrétní osoby, byť stěžovatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v nichž má být prezentován názor opačný. Stěžovatelkou navrhovaného advokáta v jejích očích kvalifikuje zdarma udělená rada a pomoc s insolvenčním řízením jejího partnera - v daném případě nejde podle obecných soudů o dostatečně oprávněné důvody pro to, aby byl stěžovatelce ustanoven advokát se vzdálenějším místem výkonu advokacie, v důsledku čehož by poskytnutí jeho právních služeb mohlo být nákladnější.
7. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou potud, že mezi advokátem a jeho klientem musí panovat vzájemná důvěra. Neztotožňuje se však s navazujícím hodnocením, podle kterého je uvedený přístup obecných soudů v příkrém rozporu s ústavně zaručeným právem na právní pomoc. Přestože si lze představit i variantu, v níž by obecné soudy návrhu stěžovatelky vyhověly a požadovaného advokáta pro zastupování stěžovatelky v zahájeném řízení ustanovily, nespatřuje Ústavní soud v odůvodněném postupu krajského soudu pochybení, jež by dosahovalo ústavněprávní intenzity. Ustanovením jiné osoby, než požadovala stěžovatelka, se stejnou právní kvalifikací nebylo stěžovatelce odepřeno právo na právní pomoc garantované čl. 37 odst. 2 Listiny. Vedlejší účastnice je rovněž advokátkou a není důvod pochybovat, že by stěžovatelce poskytla kvalifikovanou právní pomoc v jiné či nižší kvalitě. Z ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatelka navázala s vedlejší účastnicí jakýkoli kontakt - proto nelze hovořit o ztrátě či absenci důvěry v situaci, kdy mezi dotyčnými zatím nebyla navázána žádná spolupráce, během níž by se případné neshody či nedůvěra mohly potenciálně projevit.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu