ECLI:CZ:US:2019:4.US.3756.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3756/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jana Musila o ústavní stížnosti Mgr. Svaty Vaňkové, zastoupené JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze, Pařížská 68/9, proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2018, č. j. 19 Co 138/2018-152, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Statutárního města Brna, Městské části Brno - Jundrov, se sídlem v Brně, Veslařská 56, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem změnil Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2017, č. j. 116 C 19/2014-133, a to tak, že (na rozdíl od soudu I. stupně) zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi nájmu bytové jednotky (výrok I.). Výrokem II. uložil odvolací soud stěžovatelce a jejímu manželovi nahradit vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně náklady nalézacího řízení ve výši 13 189 Kč; výrokem III. náklady odvolacího řízení ve výši 13 652 Kč (vedlejší účastník byl v řízení zastoupen advokátem).
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, přesněji proti jeho nákladovým výrokům II. a III., podala stěžovatelka zastoupená advokátkou včasnou ústavní stížnost. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 a namítá, že zastoupení vedlejšího účastníka advokátem ve sporu o určení neplatnosti výpovědi nájmu nelze považovat za účelné, neboť je v možnostech statutárního města vytvořit materiální a personální předpoklady pro zastupování v podobných sporech týkajících se majetku obce. Jinak řečeno, vedlejší účastník neměl zmocnit pro předmětný spor advokáta, měl v řízení před obecnými soudy hájit své zájmy prostřednictvím pověřeného zaměstnance, a pokud advokáta zmocnil a v souvislosti s tím vznikly náklady právního zastoupení, nejde o náklady účelně vynaložené.
Tím, že odvolací soud překvapivě změnil nákladový výrok nalézacího soudu, dopustil se podle stěžovatelky libovůle, porušil princip právní jistoty, právo na spravedlivé řízení a rovněž na ochranu majetku. Podle stěžovatelky odvolací soud postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny, porušil též čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 1 odst. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.
Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i předcházejícího rozsudku nalézacího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná.
Především je třeba zdůraznit, že předmětem přezkumu je "pouze" nákladové rozhodnutí, a to ještě o částkách, které lze považovat za bagatelní. Ústavní soud konstantně judikuje, že při přezkumu podobných rozhodnutí je značně zdrženlivý; rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší do jejich rozhodovací činnosti zasahovat, nezjistí-li zjevný exces, což se v tomto případě nestalo.
Odvolací soud nerozhodl překvapivě, ale v intencích příslušných ustanovení procesního předpisu, které mu umožňují rozsudek nalézacího soudu změnit, a může změnit i související nákladové výroky. Napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno a odvolací soud zjevně nepovažoval předmětný spor za tak jednoduchý, aby bylo možné považovat zastoupení obce advokátem v tomto konkrétním případě za zbytečné a neúčelné. Stěžovatelkou odkazovaný nález nelze chápat tak, že by měly obce paušálně a ve všech případech zakázáno zmocnit k hájení svých zájmů v řízeních před obecnými soudy advokáty. Spor o určení neplatnosti nájmu nelze považovat za jednoduchý; dospěl-li odvolací soud k závěru, že vítězný účastník vynaložil náklady na zastoupení advokátem účelně a své rozhodnutí řádně odůvodnil, nemá Ústavní soud žádný důvod do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat.
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu