ECLI:CZ:US:2019:4.US.3788.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3788/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Chaloupky, zastoupeného Mgr. Jiřím Trávníčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 285/2019-285 ze dne 4. září 2019 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 73 EXE 984/2014-267 ze dne 28. 5. 2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Ing. Jozefa Šukoly, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. U Exekutorského úřadu Praha-západ je pod sp. zn. 156 EX 1044/14 vedena exekuce proti stěžovateli (povinnému) pro vymožení částek 650 000 Kč, 107 593,70 Kč a 6 981,70 Kč s příslušenstvím ve prospěch vedlejšího účastníka (oprávněného). Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "exekuční soud") byl zamítnut další z řady návrhů stěžovatele na odklad provedení exekuce. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") dané usnesení k odvolání stěžovatele napadeným usnesením potvrdil.
2. Stěžovatel se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel široce popisuje průběh nalézacího řízení a dovozuje nevykonatelnost exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. 10. 2012 (N 174/67 SbNU 115; 369/2012 Sb.), jímž Ústavní soud zrušil část §175 odst. 1 o. s. ř., obsahující třídenní lhůtu k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu; stěžovatel k tomu uvádí, provedení kterých důkazů mu v nalézacím řízení nebylo v důsledku neústavní lhůty umožněno. Obecné soudy zamítnutím jeho návrhu na odklad provedení exekuce bezprostředně souvisejícího s návrhem na zastavení exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu nesprávně interpretovaly judikaturu Ústavního soudu, v důsledku čehož nesprávně aplikovaly jednoduché právo, postupovaly formalisticky a dopustily se vad dosahujících intenzity porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále se stěžovatel vymezuje vůči průběhu i výsledku nalézacího řízení a žádá Ústavní soud o odklad vykonatelnosti napadených usnesení.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti - k tomu je oprávněn jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Nepřisvědčily-li tedy obecné soudy tvrzením stěžovatele, vznesené námitky posoudily odlišně od jeho přesvědčení a své právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípadná.
5. Exekuční soud i odvolací soud svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily. Ve věci podle nich z návrhu ani přiložených důkazů s vyšší mírou pravděpodobnosti nevyplývá, že by exekuce měla být zastavena, není tedy splněna jedna ze zákonných podmínek pro odklad provedení exekuce (§54 odst. 6 e. ř.). Postup vedlejšího účastníka v řízení nelze podle soudů považovat za šikanózní, neboť realizace práv přiznaných pravomocným a vykonatelným exekučním titulem je legitimní; exekuce jako taková vždy znamená zásah do oprávněných zájmů a majetku povinného, který sám o sobě nemůže být důvodem k zastavení exekuce. Uvedené námitky stěžovatele ostatně nejsou nové a byly vypořádány již v rámci dříve vyřízených návrhů na odklad provedení exekuce a návrhů na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
6. Stěžovatel opírá své procesní stanovisko zejména o nevykonatelnost exekučního titulu v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/12. Stěžovatel se pokusil dosáhnout zrušení exekučního titulu prostřednictvím obnovy řízení. Řízení o povolení obnovy řízení, i když nalézací soud návrhu nejprve nepravomocně vyhověl, skončilo zamítnutím návrhu odvolacím soudem a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele usnesením č. j. 29 Cdo 4613/2017-285 ze dne 21. 3. 2019 definitivně odmítl. Přestože uvedené usnesení Nejvyššího soudu není (a v minulosti ani nebylo) předmětem ústavní stížnosti a Ústavní soud je tedy nemůže hodnotit, závěry Nejvyššího soudu přijal za své exekuční soud v napadeném usnesení, čímž zprostředkovaně poskytl Ústavnímu soudu příležitost se vypořádáním stěžovatelovy argumentace zabývat; odvolací soud pak ještě podrobněji rozvedl, proč je argumentace stěžovatele lichá (body 19-28 napadeného usnesení).
7. Ústavní soud v postupu a úvahách obecných soudů neshledává žádnou vadu, natož takovou, která by byla s to ovlivnit výsledek řízení; nesdílí ani přesvědčení stěžovatele, že by si odůvodnění napadených usnesení protiřečila, právě naopak, podle Ústavního soudu jedno doplňuje a přiléhavě rozpracovává druhé. Již v řízení o povolení obnovy řízení bylo osvětleno, že neúspěch stěžovatele v meritu věci nebyl způsoben aplikací neústavní třídenní lhůty, nýbrž neunesením břemene tvrzení a důkazu; stěžovateli se nepodařilo prokázat skutečnosti, na nichž založil svou procesní obranu - nešlo o případ, kdy by v důsledku neústavně přísné koncentrace řízení nedostal ke své obraně vůbec příležitost. Obecné soudy proto v různých fázích soudního řízení o různých návrzích stěžovatele dospěly shodně k témuž závěru, že argumentace stěžovatele je v tomto bodě nepřiléhavá, a Ústavní soud jim nemá co vytknout.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, a to s ohledem na dobu uplynuvší mezi podáním ústavní stížnosti a jejím vyřízením; akcesorický návrh pak sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu