ECLI:CZ:US:2019:4.US.3811.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3811/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky AGOSTO FIN s. r. o., se sídlem v Ostravě, náměstí Msgre Šrámka 885/7, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3432/2019 ze dne 30. října 2019 a Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 54/2018-622 ze dne 31. května 2018, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a dále korporace MINING SERVICE LLC, se sídlem Wilmington, 3411 Silversied Road, County of New Castle, Delaware, Spojené státy americké, zastoupené Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, a Jiřiny Kubečkové, zastoupené JUDr. Milenou Bódiovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Jurečkova 1860/4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V předmětném exekučním řízení se dne 3. 5. 2013 konala dražba nemovité věci vedlejší účastnice (fyzické osoby), při které byl stěžovatelce udělen příklep za nejvyšší podání v částce 681 000 Kč; stěžovatelka nicméně nevyšší podání nezaplatila, a to ani v dodatečné lhůtě. Soudní exekutor proto nařídil dvě další dražební jednání na dny 12. 2. 2014 a 12. 9. 2014, při nichž nebylo učiněno ani nejnižší podání. Následně se dne 5. 11. 2014 konala další dražba, při které byl udělen příklep za nejvyšší podání v částce 473 000 Kč vydražitelce STROMBOLI s. r. o., která rovněž ani přes poskytnutí dodatečné lhůty jí nejvyšší učiněné podání neuhradila. Při následujícím dražebním jednání konaném dne 14. 9. 2016 pak učinila nejvyšší podání v částce 640 000 Kč vydražitelka ADRAS REALITY s. r. o., jež své nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě také nezaplatila. Konečně při další dražbě konané dne 12. 7. 2017 byl udělen příklep vydražiteli, Stavebnímu bytovému družstvu Ostrava, za jím učiněné nejvyšší podání v částce 550 000 Kč, které bylo řádně zaplaceno.
2. Soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec, usnesením č. j. 131 EX 927/08-574 ze dne 6. 12. 2017 uložil stěžovatelce, jakožto obmeškalé vydražitelce, povinnost nahradit exekutorovi náklady ve výši 368 Kč [výrok I. a)] a zaplatit rozdíl na nejvyšším podání za vydraženou nemovitou věc ve výši 208 000 Kč [výrok I. b)] podle §336n odst. 1 o. s. ř.
3. Výše uvedené usnesení soudního exekutora napadla stěžovatelka odvoláním u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), který ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Podle krajského soudu je výši rozdílu na nejvyšším podání, k jehož úhradě je povinen každý jednotlivý obmeškalý vydražitel, nutno stanovit vždy jako rozdíl mezi nezaplaceným nejvyšším podáním učiněným konkrétním obmeškalým vydražitelem při jím zmařené dražbě a nejvyšším podáním učiněným při dalším nejblíže následujícím úspěšném dražebním jednání, tj. při nejblíže následující dražbě, při níž bylo učiněno alespoň nejnižší podání. Povinnost obmeškalého vydražitele zaplatit rozdíl na nejvyšším podání sice má podle krajského soudu "kompenzačně dražební" charakter, nicméně za účel a smysl předmětného nároku lze považovat rovněž sankcionování obmeškalého vydražitele za porušení jeho povinnosti včas a řádně zaplatit jím učiněné nejvyšší podání.
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť stěžovatelka řádně nevymezila důvod přípustnosti jejího dovolání.
5. Proti usnesením Nejvyššího soudu a krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení; namítá porušení svého ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení stěžovatelka spatřuje ve způsobu, jakým obecné soudy v jejím případě aplikovaly §336n odst. 1 o. s. ř. Stěžovatelka namítá, že ústavně konformní výklad citovaného ustanovení musí v projednávaném případě vést k tomu, že požadovaný rozdíl na nejvyšším podání se vypočte jako rozdíl mezi nejvyšším podáním stěžovatelky (681 000 Kč) a nejvyšším podáním, za které byla nemovitost v konečné fázi vydražena (550 000 Kč). Částka, o kterou byl ochuzen oprávněný a případní přihlášení věřitelé v exekučním řízení, činí 131 000 Kč, nicméně stěžovatelka a společnost ADRAS REALITY s. r. o. celkem do rozdělované podstaty zaplatily 298 000 Kč, tedy o 167 000 Kč více.
6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je v celém rozsahu přípustná ve smyslu §75 zákona o Ústavním soudu - i přesto, že Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky formálně odmítl z důvodu nevymezení důvodů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud totiž přes uvedený důvod odmítnutí dovolání věcně zhodnotil otázku, zda má způsob aplikace §336n odst. 1 o. s. ř. posoudit odlišně od své ustálené rozhodovací praxe (viz odstavec napadeného usnesení Nejvyššího soudu nazvaný jako obiter dictum). Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
7. Obecné soudy řádně a srozumitelně vysvětlily, proč právní posouzení stěžovatelky ohledně předmětného ustanovení občanského soudního řádu není správné. Stěžovatelka s názorem obecných soudů pouze polemizuje a snaží se Ústavní soud přimět k instančnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Ústavní soud je však podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a jeho ingerence do činnosti obecných soudů připadá v úvahu pouze v případech, ve kterých zásah do základních práv a svobod jedince dosáhl intenzity neslučitelné s předpisy ústavního pořádku, stejně jako v případech, v nichž řízení před obecnými soudy nebylo vedeno v souladu s ústavními principy a ve kterých jej jako celek nelze pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Krajský soud pečlivě odůvodnil způsob výpočtu rozdílu nejvyšších podání podle §336n odst. 1 o. s. ř. a odkázal i na sankční charakter předmětného ustanovení. Nejvyšší soud následně postup krajského soudu při výpočtu daného rozdílu potvrdil jako správný a souladný s jeho ustálenou praxí; důvod ke změně své judikatury přitom neshledal. V tomto smyslu lze uzavřít, že stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá k posouzení otázku interpretace výlučně podústavního práva. Zásah Ústavního soudu v daném případě není namístě, jelikož odůvodnění obecných soudů je ústavně konformní a úkolem Ústavního soudu není plnit roli sjednocovatele judikatury.
9. Protože napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu