ECLI:CZ:US:2019:4.US.3949.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3949/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti sdělení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2019 v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 20 P 91/2017, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným sdělením informovala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 stěžovatele, účastníka opatrovnického řízení vedeného pod nadepsanou spisovou značkou, že nepovoluje pořizování obrazového záznamu jednání.
2. Stěžovatel namítá porušení práva na přístup k soudu a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny, zákazem pořízení obrazového záznamu jednání; svou argumentaci podporuje odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 2672/07 ze dne 14. 2. 2008 (N 36/48 SbNU 449).
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). Ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity; je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci - v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.
5. Sám napadá sdělení předsedkyně senátu, kterým se upravuje vedení řízení. Ústavní soud rozlišuje právě kategorii tzv. dílčích procesních rozhodnutí (opatření), proti nimž zpravidla není ústavní stížnost přípustná, neboť se jimi řízení nekončí a stěžovatel má vždy možnost bránit se tvrzenému porušení svých základních práv podáním ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí ve věci. Dříve podaná ústavní stížnost - jako v projednávané věci - je pak hodnocena jako předčasná. Ochranu základních práv stěžovatele nelze chápat odtrženě od práva či nároku, který v soudním řízení stěžovatel uplatňuje.
6. Závěry nálezu sp. zn. II. ÚS 2672/07 se na případ stěžovatele nevztahují, neboť je v intencích §6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), na straně jedné třeba rozlišovat mezi zvukovým záznamem, jehož pořízení (zejména pro kontrolu správnosti protokolace a zaznamenání průběhu dokazování) schválení předsedy senátu nepodléhá, a nelze je tak veřejnosti v zásadě odepřít, a obrazovým záznamem (zejména pro zpravodajské účely) či obrazovým (zvukovým) přenosem, který lze uskutečňovat jen s předchozím souhlasem soudce, na straně druhé. Proto také v uvedeném nálezu Ústavní soud přezkum zákazu pořizování zvukového záznamu připustil (srov. též usnesení sp. zn. IV. ÚS 1828/17 ze dne 25. 7. 2017); jeho závěry však nelze bez dalšího vztahovat i na záznamy obrazové.
7. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno, ale stále běží, nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práv stěžovatele, je podaná ústavní stížnost nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Má-li stěžovatel za to, že se zákazem pořízení obrazového záznamu, přesně v intencích výše citovaného ustanovení zákona o soudech a soudcích (navíc v tak citlivé věci, jakou je řízení ve věci péče soudu o nezletilého), zhoršila jeho procesní situace, může své námitky uplatnit v dalším průběhu řízení - zejména v opravných prostředcích proti konečnému rozhodnutí. V dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; uvedenou výjimku Ústavní soud aplikuje zdrženlivě, například v situaci, kdy by rozhodnutí podjatého soudce znamenalo uvržení stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody (srov. k tomu přiměřeně např. nález sp. zn. III. ÚS 4071/17 ze dne 31. 7. 2018).
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2019
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj