ECLI:CZ:US:2019:4.US.4056.18.1
sp. zn. IV. ÚS 4056/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti Ing. Anny Špačkové, zastoupené Mgr. Ilonou Šimlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2018 č. j. 21 Co 286/2018-51, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jako vedlejší účastnice řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 28 C 162/2017 se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 150 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 96/2011.
Rozsudkem obvodního soudu ze dne 21. února 2018, č. j. 28 C 162/2017-38, bylo řízení co do částky 66 500 Kč zastaveno (výrok I), žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále též "vedlejší účastnice") byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), co do částky 67 500 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok III) a žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok IV). K odvolání vedlejší účastnice (žalované) proti výroku II nalézacího soudu rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. října 2018, č. j. 21 Co 286/2018-51, kterým změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II a zamítl žalobu o zaplacení částky 12 500 Kč; jinak napadený rozsudek potvrdil.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka zastoupená advokátem včasnou ústavní stížnost, v níž namítá, že byla porušena její základní práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
Podle stěžovatelky nedodržel odvolací soud při stanovení výše zadostiučinění za průtahy v soudním řízení postup podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a to tím, že pochybení a průtahy v řízení na straně soudu hodnotil jako vlastní základ nároků stěžovatelky a odmítl je posoudit jako kritérium pro úpravu výše základní částky odškodnění (kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení). Uvedl-li odvolací soud ve svém rozsudku, že není důvod navýšit odškodnění za průtahy a pochybení soudu, postupoval v rozporu se zásadami spravedlivého procesu a porušil výše uvedená základní práva stěžovatelky.
Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží i k tomu, jak intenzivně případná pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu zásadně odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)], což je i případ stížnosti v této věci. Je přitom veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).
Stěžovatelka žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsala a její věc nemá obecný přesah, pro který by se měl Ústavní soud věcí blíže zabývat. Soudy svá rozhodnutí podrobně odůvodnily a vysvětlily, proč nevyhověly žalobě stěžovatelky v plném rozsahu. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem sporu neznamená porušení práva na soudní ochranu, které nezaručuje výsledek podle představ účastníka (stěžovatelky), ale projednání a rozhodnutí věci podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě stalo.
Odvolací soud napadené rozhodnutí řádně odůvodnil a Ústavní soud nemá žádný důvod do něj zasahovat; proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný. Usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu