ECLI:CZ:US:2019:4.US.4142.18.1
sp. zn. IV. ÚS 4142/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3a, proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2018, č. j. 44 Co 330/2016-675, a Městského soudu v Brně ze dne 31. března 2016, č. j. 83 Nc 17/2014-476, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a D. P., nezletilé S. A. P. a nezletilého D. P., jako vedlejších účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen "nalézací soud") svěřil napadeným rozsudkem nezletilé děti (dále též "nezletilí" nebo "děti") stěžovatelky (dále též "matka") a vedlejšího účastníka (dále též "otec") do péče matky a uložil otci přispívat na výživu nezletilé dcery částkou 7000 Kč a nezletilého syna 6000 Kč měsíčně, počínaje dnem 31. 3. 2016. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") změnil odvoláním stěžovatelky napadený výrok o určení výživného tak, že je zvýšil na částky 9000 Kč a 8000 Kč měsíčně; odvolací soud rozhodl též o nedoplatku na výživném a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Oba rozsudky napadla řádně zastoupená matka včasnou ústavní stížností, v níž, zjednodušeně řečeno, nesouhlasí s výší stanoveného výživného, a uvádí, že možnosti a schopnosti otce jsou takové, že odůvodňují přiznání podstatně vyššího výživného pro oba nezletilé. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti popisuje poměry otce; poukazuje na skutečnost, že některé jeho majetkové transakce z poslední doby byly účelové a soudy nepřihlédly k tomu, že se otec bez vážného důvodu zbavil majetku značné hodnoty. Ústavní stížnost obsahuje podrobné přehledy příjmů a výdajů otce, jakož i odkazy na relevantní judikaturu Ústavního soudu, která se vztahuje k problematice výživného pro nezletilé děti, a je podle stěžovatelky použitelná i na souzenou věc. Tím, že obecné soudy "tolerovaly" účelové majetkové transakce otce a nezohlednily dostatečným způsobem jeho možnosti a schopnosti (§913 odst. 1 obč. zák.), porušily podle stěžovatelky čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále tzv. právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásadu rovnosti účastníků ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny. Obecné soudy měly porušit rovněž čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (dále jen Úmluva"), postupovaly v rozporu s nejlepším zájmem dětí a porušily i čl. 18 odst. 1, čl. 27 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Ústavní soud se podrobně seznámil s obsahem podané stížnosti a napadených rozhodnutí a zjistil, že ústavní stížnost obsahuje především pouhou polemiku matky s napadenými rozhodnutími. Ústavní soud není další instancí v rámci obecné justice a nepřezkoumává jako další "odvolací soud" stížností napadená rozhodnutí - z toho důvodu nezkoumal podrobné výpočty a informace o tvrzených majetkových poměrech vedlejšího účastníka a) - to již učinily obecné soudy v napadených rozhodnutích. Ústavní soud nehodnotí ani vztahové záležitosti, které podrobně (a nadbytečně) popisuje stěžovatelka ve své emočně pojaté ústavní stížnosti, a pro svůj závěr pouze konstatuje, že oba soudy splnily svoji roli, kterou v rámci obecné justice mají: Nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a věc zhodnotil po právní stránce odpovídajícím způsobem, odvolací soud doplnil dokazování, částečně přehodnotil závěry soudu nalézacího a zvýšil výživné, evidentně však nikoliv podle představ stěžovatelky.
Odvolací soud však dostatečným způsobem (a nikoliv libovolně) zhodnotil i majetkové a obchodní transakce, k nimž došlo zejména mezi vedlejším účastníkem a) a jeho otcem, vysvětlil, z jakých důvodů nepovažuje za účelové "snižování hodnoty" majetku, zhodnotil podstatná kritéria pro určení výživného - v této souvislosti zejména, jaké jsou reálné možnosti a schopnosti otce. Napadená rozhodnutí jsou řádně a podrobně odůvodněna a Ústavní soud nemá žádný důvod "přehodnocovat hodnocení" skutkových a právních závěrů obou soudů, byť se s nimi nemusí zcela ztotožnit - to však není pro jeho rozhodnutí podstatné. Je třeba zdůraznit i to, že vyživovací povinnost k dětem mají oba rodiče, nejen otec, který má ještě další vyživovací povinnosti, obě nezletilé děti jsou nízkého věku a lze očekávat, že bude výživné v průběhu následujících let upravováno tak, aby odpovídalo odůvodněným potřebám nezletilých.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 26. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu