ECLI:CZ:US:2019:4.US.468.19.1
sp. zn. IV. ÚS 468/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Bednarze, zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2017 č. j. 7 Cmo 104/2017-33 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2017 č. j. 3 Cm 165/2016-16 ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2017 č. j. 3 Cm 165/2016-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel brojí proti shora uvedeným soudním rozhodnutím, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
5. Výše označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítl stěžovatelovy námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 16. 11. 2016 č. j. 3 Cm 165/2016-10, vydanému stejným soudem, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně stěžovatele poučil o tom, že dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. Stěžovatel přesto dovolání podal, Nejvyšší soud je však svým usnesením ze dne 19. 12. 2018 č. j. 29 Cdo 4497/2018-71 odmítl jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání v posuzované věci nepředstavovalo procesní prostředek podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a ani mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, bylo stěžovatelovou povinností podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení shora označeného usnesení vrchního soudu, jakožto rozhodnutí o posledním procesním prostředku podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
8. Toto usnesení vrchního soudu bylo stěžovateli doručeno již v roce 2017; tato skutečnost plyne z veřejně dostupné databáze http://infosoud.justice.cz, kde je jako datum podání dovolání uvedeno datum 3. 7. 2017 (a také z poznámky, kterou stěžovatel napsal na přiloženou kopii napadeného rozhodnutí vrchního soudu, kde se jako datum podání dovolání uvádí 7. 7. 2017). Ústavní stížnost pak byla krajským soudem, kam ji stěžovatel nesprávně zaslal, podána k poštovní přepravě za účelem jejího doručení Ústavnímu soudu dne 4. 2. 2019, přičemž nejdříve tento den nutno považovat za datum podání ústavní stížnosti [k důvodům viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 1879/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavní stížnost tudíž byla podána zjevně po lhůtě stanovené zákonem.
9. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2019
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj