ECLI:CZ:US:2019:4.US.469.19.1
sp. zn. IV. ÚS 469/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2018, č. j. 21 Co 317/2018-65, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, a dále a) D. B. a b) nezletilého J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhl v řízení ve věci péče soudu o nezletilého vedlejšího účastníka b) [dále jen "nezletilý" nebo "syn"], syna stěžovatele a vedlejší účastnice a) [dále jen "matka"], vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové, přenesení místní příslušnosti k Okresnímu soudu v Jičíně z důvodu přestěhování matky s nezletilým z N. do P. Nezletilý je na základě dohody rodičů v jejich střídavé péči a stěžovatel má bydliště v obvodu Okresního soudu v Jičíně.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 10. 2018, č. j. 0 Nc 8/2018-40, přenesl místní příslušnost na Okresní soud v Jičíně, neboť dospěl k závěru, že vedení opatrovnického spisu u tohoto soudu bude v zájmu nezletilého. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") po doplnění dokazování citované usnesení k odvolání matky změnil tak, že se místní příslušnost na Okresní soud v Jičíně nepřenáší. Podle zjištěného skutkového stavu se matka do Příbrami nepřestěhovala, šlo pouze o neuskutečněný záměr a její bydliště zůstalo stále v N., kde nezletilý navštěvuje mateřskou školu. Místně příslušným soudem nezletilého proto zůstává Okresní soud v Hradci Králové, u kterého bylo řízení k návrhu stěžovatele na úpravu poměrů nezletilého pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství rodičů dne 21. 6. 2018 zahájeno.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že odůvodnění krajského soudu je strohé a postrádá sdělení, proč krajský soud posoudil okolnosti vedoucí k přenesení místní příslušnosti odlišně; navíc nedostatečně vypořádal tvrzení a důkazní návrhy stěžovatele, přihlédl jen k tvrzením a návrhům matky. Napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, a rovněž byla porušena související zásada rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je sice přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, avšak je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ústavnosti, nikoliv součástí soustavy obecných soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Opomene-li obecný soud vypořádat některé důkazní návrhy či se dopustí jiné vady při dokazování, která je způsobilá ovlivnit výsledek řízení, může jeho postup představovat porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud nicméně hodnotí spravedlivost řízení jako celku - ne každé pochybení musí nutně znamenat také porušení základního práva. Právo na spravedlivý proces nadto nelze ztotožňovat s právem na vytoužený výsledek řízení; jeho podstatou práva je poskytnutí stejného, rovnocenného prostoru všem účastníkům řízení.
V řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, bylo důležité objasnění skutečností týkajících se aktuálního bydliště nezletilého (§4 odst. 2 z. ř. s.). Krajský soud vycházel ze skutkového stavu v době vyhlášení svého rozhodnutí (§154 odst. 1 o. s. ř.), které řádně odůvodnil; nezjistil, že by po zahájení řízení nastala změna okolností, která by přenesení místní příslušnosti odůvodňovala. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že nezletilý s matkou bydlí nadále v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové.
Ustanovení §5 z. ř. s. především neupravuje povinnost soudu místní příslušnost přenést, rozhodnutí o případném přenesení místní příslušnosti záleží na jeho volné úvaze. Podle citovaného ustanovení se rozhodné okolnosti posuzují výhradně optikou zájmu nezletilého a změna okolností týkajících se bydliště dítěte neznamená přenesení místní příslušnosti bez dalšího. Soud zohledňuje i další okolnosti, např. dosavadní délku řízení a rozsah provedeného dokazování.
Neobstojí proto argument stěžovatele, že Okresní soud v Jičíně by byl pro vedení řízení vhodnější z toho důvodu, že vzdálenost bydliště matky a nezletilého k oběma v úvahu přicházejícím soudům je stejná (cca 30 km), kdežto stěžovatel bydlí od budovy Okresního soudu v Hradci Králové dále (cca 50 km) než od budovy Okresního soudu v Jičíně (cca 3 km), a proto je pro všechny účastníky řízení hospodárnější vést řízení u Okresního soudu v Jičíně. Okresní soud v Jičíně by byl "hospodárnější variantou" zejména pro stěžovatele; s takovým kritériem však zákon možnost přenesení místní příslušnosti nespojuje. Podstatné je, že nezletilý má nadále bydliště v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové, jak bylo před odvolacím soudem prokázáno - k tomu není třeba dodávat víc a odvolacímu soudu nelze vytýkat stručnost odůvodnění.
V postupu krajského soudu neshledal Ústavní soud žádné ústavněprávní deficity, čl. 36 odst. 1 ani čl. 37 odst. 3 Listiny v řízení porušeny nebyly. Jelikož nebyly splněny zákonné podmínky pro přenesení příslušnosti soudu podle §5 z. ř. s., nemohlo být porušeno ani právo účastníků řízení na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel spojil s ústavní stížností také návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnosti týkající se opatrovnických věcí vyřizuje Ústavní soud přednostně, rozhodl rovněž o této ústavní stížnosti bez prodlení a nebylo třeba o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodovat samostatně. Protože byla ústavní stížnost odmítnuta, byl spolu s ní odmítnut i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu