ECLI:CZ:US:2019:4.US.482.19.1
sp. zn. IV. ÚS 482/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti L. T., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici České Budějovice, zastoupeného Mgr. Magdalenou Písečkovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Žižkova 1321/1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. prosince 2018, č. j. 5 To 389/2018-179, ve spojení s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh na odklad vykonatelnosti s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (dále též "okresní" nebo "nalézací soud") přeměnil usnesením ze dne 17. října 2018, č. j. 25 T 52/2017-153 stěžovateli zbytek nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 119 hodin na trest odnětí svobody v trvání 119 dní do věznice s ostrahou. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též "krajský soud") napadeným usnesením zamítl pro pozdní podání.
Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. června 2017, č. j. 25 T 52/2017-117, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Usnesením okresního soudu č. j. 25 T 52/2017-125, které nabylo právní moci dne 21. srpna 2017, byla stěžovateli uložena lhůta k vykonání uloženého trestu v trvání jednoho roku, v jejímž průběhu ale vykonal práci v rozsahu jen 81 hodin.
Na usnesení o přeměně trestu reagoval stěžovatel nejprve podáním ze dne 22. října 2018 označeným jako "Žádost o odložení odvolání", které krajský soud bez věcného projednání vrátil, neboť je nevyhodnotil jako stížnost. Dne 12. listopadu 2018 zaslal stěžovatel podání "Odůvodnění stížnosti odsouzeného proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2018"; dne 22. listopadu 2018 stěžovatel zmocnil k zastupování advokátku. Dne 28. listopadu 2018 stěžovatel u krajského soudu nahlížel do spisu, své poznatky předal advokátce, která následující den požádala krajský soud, aby v řízení do 6. prosince 2018 nerozhodoval a zavázala se v uvedené lhůtě doplnit stížnost. Krajský soud v Ústí nad Labem této žádosti nevyhověl a dne 4. prosince 2018 vydal napadené usnesení; stěžovatel pak výkon trestu odnětí svobody nastoupil dne 21. ledna 2019.
Stěžovatel je přesvědčen, že jeho původní podání "Žádost o odložení odvolání" měl krajský soud vyhodnotit (podle §59 odst. 1 trestního řádu) jako stížnost, neboť je z něj zřejmé, že se hodlal bránit proti usnesení okresního soudu. Vyhodnotil-li krajský soud jako stížnost nesprávně teprve druhé podání "Odůvodnění stížnosti odsouzeného..." jde o přepjatě formalistický postup, zejména za situace, kdy stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (viz nález sp. zn. IV. ÚS 19/03, publ. in: N 86/33 SbNU 331, rozhodnutí Ústavního soudu dostupná též na http://nalus.usoud.cz). Krajský soud měl v takovém případě stěžovateli stanovit lhůtu k odstranění vad (viz nález sp. zn. I. ÚS 1692/18). Popsaným postupem byl stěžovatel zkrácen v právu na přístup k soudu. Vydáním rozhodnutí před uplynutím lhůty, v níž hodlala advokátka stížnost doplnit, bylo porušeno právo stěžovatele na obhajobu. Se shora uvedených důvodů navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil, neboť má za to, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Společně s ústavní stížností navrhl stěžovatel i odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a podle Ústavy není součástí soustavy soudů. Ústavní soud není další běžnou instancí všeobecného soudnictví a eventuálním porušením běžných práv fyzických osob se zabývá tehdy, zjistí-li že současně bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem.
Z podrobného popisu učiněného stěžovatelem v ústavní stížnosti i přiložených listin se podává, že stěžovateli byla stanovena k vykonání trestu obecně prospěšných prací roční lhůta, v jejímž průběhu však vykonal jen část trestu; nereagoval přitom na upozornění o konci lhůty a ze zpráv Probační a mediační služby nevyplývá, že by vykonání trestu bránily objektivní překážky. Poté, co nalézací soud rozhodl (za přítomnosti stěžovatele při veřejném zasedání) o přeměně trestu veřejně prospěšných prací na trest odnětí svobody, podal stěžovatel ve lhůtě "Žádost o odložení odvolání", kterou však krajský soud podle obsahu vyhodnotil jako stížnost. Takové zhodnocení podání (viz příloha F) nelze podle Ústavního soudu považovat za zásah do práva stěžovatele na přístup k soudu; stěžovatel výslovně a výhradně omlouvá nedodržení lhůty - s tím, že vše brzy napraví.
Právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) zaručuje každému, že jeho věc bude projednána podle předem stanovených pravidel (trestní řád) a nikoliv, že ve věci bude rozhodnuto způsobem, který účastník řízení očekává. Stěžovatel se obrátil na soud podáním, které nesplňovalo elementární požadavky na opravný prostředek (stížnost), a krajský soud je vyhodnotil podle obsahu jen jako žádost o prodloužení lhůty. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání stížnosti činí 3 dny (§143 odst. 1 trestního řádu) a stěžovatel podání označitelné jako stížnost ("Odůvodnění stížnosti odsouzeného...") dodal okresnímu soudu teprve po dalších více než dvaceti dnech, nelze rozhodnutí krajského soudu považovat za způsobilé zkrátit stěžovatele v jeho zaručených základních právech. Uvedené platí tím spíše, že se krajský soud v napadeném usnesení zabýval věcí pečlivě i meritorně (bez ohledu na opožděné podání stížnosti) a považuje rozhodnutí nalézacího soudu v důvodech pro přeměnu trestu za správné. Pro výsledek řízení je tak i podle Ústavního soudu podstatné, že byly pro přeměnu trestu důvody dány, a nikoliv, jak označil stěžovatel své nesrozumitelné podání. Požádala-li následně advokátka stěžovatele po dalších více než 15 dnech o další prodloužení (nerozhodování o stížnosti) lhůty, nelze ani v nevyhovění tomuto požadavku spatřovat zásah do základních práv, do práv na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti a argumentaci stěžovatele, nerozhodl Ústavního soudu o návrhu mezitímním usnesením, ale rozhodl celkově ve věci přednostně a mimo pořadí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu