ECLI:CZ:US:2019:4.US.556.19.1
sp. zn. IV. ÚS 556/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štupartská 599/4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2019, č. j. 6 To 67/2018-2278, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") zamítl usnesením ze dne 13. listopadu 2018, č. j. 10 T 11/2015-2275, návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení; proti tomu stěžovatel brojil stížností, kterou Vrchní soud v Praze (dále též jen "stížnostní soud") napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nejprve popsal důvody, pro které byl uznán vinným a odsouzen. Podle něj stížnostní soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně a nevypořádal se s jeho námitkami - soud I. stupně dostatečně nevysvětlil, proč nemají stěžovatelovy důkazy žádnou vypovídací hodnotu. Stěžovatel je přesvědčen, že jím předložené listiny jsou novým důkazem zpochybňujícím správnost skutkových zjištění v řízení ve věci samé, což by bylo ještě patrnější i z (neprovedených) výslechů svědků. Postup obecných soudů považuje stěžovatel za zásah do svých základních práv a svobod zaručených v čl. 10 a 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), v čl. 2 odst. 2 a odst. 3, čl. 3 odst. 1, 11 odst. 1, 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; navrhuje, aby Ústavní soud deklaroval porušení práv stěžovatele, zrušil napadené usnesení, zakázal Vrchnímu soudu v Praze pokračovat v porušování práv stěžovatele a přikázal mu propustit jej z výkonu trestu odnětí svobody.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, jaké podklady ve svém návrhu na obnovení řízení předložil, a vyjádřil své přesvědčení, že ani soud prvního stupně, ani soud stížnostní se s nimi nevypořádaly způsobem, který sám stěžovatel očekával.
Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - upravuje trestní řád (§277 a násl.), který jej rozděluje do dvou kroků: 1. řízení o návrhu na povolení obnovy; 2. je-li obnova povolena, následuje samo obnovené řízení. Účelem tohoto rozdělení je nejprve zjistit, zda návrh obsahuje skutečně nové poznatky a důkazy, které mohou zvrátit původní závěry, a je přitom plně v kompetenci soudu posoudit, jde-li o skutečnosti nové, významné či bezpředmětné.
Žádná v ústavní stížnosti uvedená námitka nesvědčí o tvrzenému zásahu do zaručených práv stěžovatele; obecné soudy postupovaly v souladu s trestním řádem, pečlivě přezkoumaly návrh a srozumitelně vysvětlily, proč mu nevyhověly. Stížnostní soud v napadeném usnesení vysvětlil účel řízení o návrhu na obnovu řízení a srozumitelně vysvětlil důvody, pro které stížnost zamítl. Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti, a Ústavní soud ji proto považuje jen za polemiku nezpůsobilou zasáhnout tvrzená práva stěžovatele.
Lze-li podle čl. 2 odst. 2 Listiny státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (obdobně čl. 2 odst. 3 Ústavy), nelze akceptovat požadavek stěžovatele, aby Ústavní soud rozhodl o jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Takové rozhodnutí přísluší jen obecným soudům, a proto nemůže Ústavní soud v souladu s citovaným omezením státní moci a principem subsidiarity takovou rozhodovací činnost na sebe atrahovat.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu