ECLI:CZ:US:2019:4.US.716.19.1
sp. zn. IV. ÚS 716/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018 č. j. 25 Cdo 3722/2018-296, ze dne 28. listopadu 2018 č. j. 25 Cdo 3776/2018-168 a ze dne 28. listopadu 2018 č. j. 30 Cdo 1656/2018-129, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 28. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označeným usnesením Nejvyššího soudu, kterým bylo v případě usnesení ze dne 17. 10. 2018 č. j. 25 Cdo 3722/2018-296 odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 6. 11. 2014 č. j. 3 Co 57/2014-85, jímž vrchní soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2014 č. j. 16 C 64/2013-60, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. V případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018 č. j. 25 Cdo 3776/2018-168 bylo zastaveno dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2018 č. j. 27 Co 115/2018-149, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 2. 2018 č. j. 5 C 8/2015-143, jímž nebyl připuštěn návrh stěžovatele na přistoupení dalšího účastníka do řízení, bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků i řízení o ochranu osobnosti a zaplacení
2 x 1 500 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Konečně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018 č. j. 30 Cdo 1656/2018-129 bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2017 č. j. 19 Co 293/2017-112, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2017 č. j. 13 C 364/2015-106 tak, že se místní příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové nevyslovuje a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nepostupuje.
2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou naplněny.
3. Kromě dalších vad je třeba poukázat na to, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a je opakovaně na tyto nedostatky upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě bude důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16, II. ÚS 293/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16, II. ÚS 2506/16, II. ÚS 2997/16, II. ÚS 3787/16, III. ÚS 3875/16, II. ÚS 114/17, II. ÚS 302/17, IV. ÚS 303/17, III. ÚS 304/17, I. ÚS 712/17, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 1359/17, III. ÚS 1933/17, III. ÚS 2425/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2019
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj