ECLI:CZ:US:2019:4.US.73.19.1
sp. zn. IV. ÚS 73/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jana Musila o ústavní stížnosti V. H., zastoupené Mgr. Filipem Kábrtem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. 12 Co 266/2018-209, a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 5. 2018, č. j. 62 Nc 2593/2017-150, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení: S. U. U. a nezl. Ch. Ch. U., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 svěřil výrokem I. napadeného rozsudku nezletilého vedlejšího účastníka do péče matky (stěžovatelky), výrokem II. upravil styk otce (vedlejšího účastníka) s nezletilým, uložil otci přispívat na výživu nezletilého s účinností od 1. 3. 2017 částkou 5 000 Kč měsíčně (výrok III.), zaplatit vzniklý nedoplatek na výživném (výrok IV.) a rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení.
Proti výroků II., III. a IV. nalézacího soudu podala stěžovatelka včasné odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze napadeným rozsudkem, kterým potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu o styku; výrok o vyživovací povinnosti změnil tak, že snížil výživné na částku 3 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke snížení výživného doznal změny i výrok IV. o dlužném výživném.
Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatelka v záhlaví uvedené rozsudky nalézacího i odvolacího soudu. Stěžovatelka především polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu, který snížil výživné pro jejího nezletilého syna (v době rozhodnutí Ústavního soudu krátce dvouletého); namítá, že rozsudek městského soudu je nesrozumitelný a nelogický v úvahách o možnostech a schopnostech otce. Podle stěžovatelky jsou celkové příjmy vedlejšího účastníka vyšší a vyšší mělo být i výživné.
Stěžovatelka odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, která se týká řádného odůvodnění rozsudku; je přesvědčena, že v jejím případě bylo v důsledku "dosti laxního přístupu odvolacího soudu" porušeno její právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a lidských svobod. Odvolací soud rozhodl vnitřně rozporně, nezabýval se dostatečným způsobem daňovým přiznáním vedlejšího účastníka, jeho skutečnými příjmy, možnostmi a schopnostmi ani jeho chováním ke stěžovatelce, které musela řešit policie.
Ústavní soud se podrobně seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v intencích procesních předpisů, svá rozhodnutí odůvodnily dostatečným způsobem a do ústavních práv stěžovatelky nezasáhly.
Stěžovatelka vyjadřuje ve své ústavní stížnosti především nespokojenost s rozhodnutím odvolacího soudu, který snížil výživné pro jejího nezletilého syna, což samo o sobě nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu. Odvolací soud podrobně odůvodnil ve svém rozsudku, proč považuje za reálný příjem vedlejšího účastníka částku 30 000 Kč měsíčně a vypořádal se i s jeho daňovým přiznáním; vysvětlil rovněž, proč v souzené věci nelze použít fikci násobku životního minima pro určení výživného. Nezletilému účastníkovi jsou teprve dva roky, nenavštěvuje ani předškolní zařízení a podle soudu je částka 3 000 Kč měsíčně jako výživné odpovídající. Uvedený (a řádně odůvodněný) závěr nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat.
Na rozdíl od stěžovatelky nepovažuje Ústavní soud přístup odvolacího soudu za "laxní" a důvodům jeho rozhodnutí rozumí. Rozsudek odvolacího soudu obsahuje veškeré náležitosti podle §157 o. s. ř. a v žádném případě netrpí takovými nedostatky, které by měly Ústavní soud vést k závěru o nepřezkoumatelnosti, či dokonce o porušení ústavních práv stěžovatelky.
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu