ECLI:CZ:US:2020:1.US.1014.20.1
sp. zn. I. ÚS 1014/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky WEST MEDIA, s. r. o., se sídlem v Plzni, Stará cesta 2, zastoupené JUDr. Zdeňkou Nocarovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 35/2019-459 ze dne 14. 1. 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, korporace NEUMANN FOOD s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jindřišská 901/5, a Petra Neumana, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem uložil vedlejším účastníkům zdržet se zásahů do autorského díla stěžovatelky (žalobkyně), zaplatit stěžovatelce 50 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění a dalších 25 000 Kč s příslušenstvím jako část bezdůvodného obohacení.
2. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech nalézacího řízení tak, že uložil vedlejším účastníků (žalovaným) zaplatit na náhradě nákladů tohoto řízení 65 943,64 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 17 972 Kč. S ohledem na změnu napadeného rozhodnutí odvolací soud nově rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; protože žalobkyni lze považovat za v převážné míře úspěšnou ze 2/3 (ohledně zdržovacího nároku a nároku na přiměřené zadostiučinění) po odečtení úspěchu žalovaných 1/3 (ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení), náleží žalobkyni podle odvolacího soudu 1/3 náhrady nákladů řízení.
3. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů nalézacího řízení, podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž zejména tvrdí, že napadené rozhodnutí je v této části překvapivé; odvolací soud nesprávně posoudil její úspěch ve věci, a tedy nesprávně vypočetl výši nákladů řízení, což ve svém důsledku znamená porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelky postupoval odvolací soud formalisticky, porušil její právo na soudní ochranu a rovnost účastníků.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
5. Podstatné pro rozhodnutí Ústavního soudu je především to, že ústavní stížnost směřuje pouze proti nákladovému výroku. K problematice nákladů řízení se Ústavní soud konstantně staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a nákladové rozhodování, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)].
6. Ústavní soud by mohl zrušit nákladový výrok napadeného, řádně odůvodněného rozhodnutí, v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Rovněž platí, že ne každé procesní pochybení dosahuje intenzity porušení ústavně zaručených práv. Stěžovatelka vznesenou argumentací, která postrádá kýžený ústavně právní rozměr, činí z Ústavního soudu nepřípustně další instanci obecné soustavy soudů (srov. např. nález ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16).
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu