ECLI:CZ:US:2020:1.US.1105.20.1
sp. zn. I. ÚS 1105/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 13. 1. 2020, č. j. 54 Co 8/2020-24, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 11. 2019, č. j. 19 EXE 1170/2019-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 15. 4. 2020 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který však není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§34 ve spojení s §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a navrhovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 téhož zákona).
Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatel podal již několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3059/18 ze dne 24. 10. 2018 či usnesení sp. zn. III. ÚS 3058/18 ze dne 15. 11. 2018).
Ústavní soud tak nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatele se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být zastoupen advokátem již při podání návrhu. Vědomí stěžovatele o těchto požadavcích je ostatně patrné i ze samotného návrhu v projednávané věci.
Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2020
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj