ECLI:CZ:US:2020:1.US.1120.20.1
sp. zn. I. ÚS 1120/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu Marie Radoňové, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podáním ze dne 3. 3. 2020 požadovala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 291/2019-56 ze dne 13. 1. 2020 a usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. 21 E 14/2019-18 ze dne 23. 7. 2019, odložení jejich vykonatelnosti, vydání předběžného opatření, kterým se zakazuje Okresnímu soudu v Nymburce, Krajskému soudu v Praze a České správě sociálního zabezpečení pokračovat v řízení sp. zn. 21 E 14/2019 o výkon rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. K návrhu předložila plnou moc ze dne 3. 3. 2020 pro zastupování o ústavní stížnosti vůči uvedeným rozhodnutím, "podepsanou" advokátem JUDr. Danielem Novotným, Ph.D.
Dne 20. 4. 2020 bylo Ústavnímu soudu, v reakci na akceptační dopis, advokátní kanceláří telefonicky sděleno, že jmenovaný advokát stěžovatelku nezastupuje, ani jí nepodepsal plnou moc. Tato informace byla písemně potvrzena přímo přípisem JUDr. Daniela Novotného, Ph.D. ze dne 23. 4. 2020, ve kterém uvedl, že navrhovatelku nezastupuje a podpis na plné moci není jeho.
Navrhovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud již v 31 případech a je tedy nesporně poučena o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). O uvedeném svědčí i to, že ke svému návrhu, který evidentně nebyl zpracován osobou s právnickým vzděláním, přiložila plnou moc advokáta, který však plnou moc nepodepsal a uvedl, že navrhovatelku nezastupuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích, neboť setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení se jeví neefektivním a formalistickým. Uvedené platí tím spíše, pokud navrhovatelka Ústavnímu soudu vědomě předložila nepravdivou plnou moc. Nadto Ústavní soud dodává, že lhůtu k odstranění vad není možné takovýmto nemorálním způsobem prodlužovat a obcházet tak kogentní ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Za dané situace Ústavní soud neshledal důvod, aby navrhovatelku vyzýval k odstranění vad a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj